(UN)LUCKY ONES

16. Anastasie netuším jaké mám příjmení

Anastasia

Úterý
Vařila jsem zrovna oběd když jsem uslyšela zvonící telefon z Nikova, vlastně našeho, pokoje. "Kdo to může být? Jediný kdo má moje číslo tady v Americe jste vy tři a Sage." Řekla jsem když jsem slívala vodu z rýže. "To nevím ale vezmu to, možná to je Nik a něco potřebuje. Vy dva se bez sebe neobejdete ani den." Řekl Aaron a já ho poslala do jistých míst kam slunce nesvítí. "Je to neznámé číslo." Přišel zpátky a sedl si zpátky za bar. "Tak to vem, asi to bude nějaká chyba." Řekla jsem když jsem na pánvi dělala rizoto.

"Haló, u telefonu Anastasie netuším jaké mám příjmení. S čím vám mohu pomoci?" Aaron začal mluvit hraně mým hlasem. "Bože dej mi to." Vzala jsem mu mobil z ruky a ukázala na pánvičku, ať jde míchat rizoto. "Promiňte, to byl můj přiblblý spolubydlící. Co potřebujete?" Řekla jsem do telefonu mile. "Je tohle Anastasie Volkova?" Zeptal se mě pán na druhé straně a já se docela zhrozila. "Ano?" Odpověděla jsem s otázkou v hlase. "Chtěl jsem vám jen oznámit že už vaší pohovku máme nachystanou a budeme vám ji doručovat dnes mezi pátou a šestou hodinou večer." Odvětil mi pán na druhé straně a mně se strašně ulevilo. "Dobře děkuji, naschle." "Všechny potřebné věci vám zašleme v SMS. Nashledanou." Zavěsila jsem hovor a hodila telefon na bar. "Co se stalo?" Zeptal se Aaron, když jsem si od něj převzala vařečku. "Budou nám doručovat gauč.." Řekla jsem a nabrala rizoto na talíře.

~ ~ ~

"To váží snad tunu!" Zakřičel Shawn když pomáhal klukům vynést ten gauč ještě zabalený do schodů. Alespoň jsme ho nemuseli tahat metrem přes celý Queens. "Vy to zvládnete! Já vám věřím!" Povzbuzovala jsem je z patra. Chtěla jsem jim pomoct ale nedali si říct.

"Aaaaahhhh to je úleva." Slastně zakuňkal Aaron. "Asi jsem si přivodil kýlu." Řekl Shawn a podržel se za břicho. "Ne jsi jenom pořádná herečka." Zvedl se Nik z podlahy a nastavil klukům ruce. "Já jsem říkala že vám pomůžu." Vzala jsem z šuplíku nůžky a ostrý nůž. "Ne to je práce pro silné muže a to ty nejsi." Řekl Aaron a já se na něj podívala na oko uraženě. "No dovol, pořád jsem silnější než Shawn." Začala jsem se obhajovat. "Máš recht." Řekl Nik a a Shawn se na něj podíval stylem 'Děláš si ze mě kurva prdel?!'  "Neboj Shawne, my tě i tak máme rádi." Poklepala jsem ho po rameni a dala se do otevírání toho gauče.

"Já to nechápu. Vemte tenhle šroub a zašroubujte to do téhle díry bla bla bla proces opakujte  dokud nebudou všechny šrouby na svém místě. Dobře mám šroub, dám ho do téhle díry a bum! On nesedí." Nadával Nik a já jsem se málem počůrala smíchy. "Vy tři byste měli dostat cenu za stavitele roku. Vždyť nejste schopní poskládat ani blbou pohovku." "Tak se předveď hrdinko. Schválně jestli tomu budeš rozumět." Postavil se Nik a předal mi návod a hrstku šroubů. Nalistovala jsem si plánek v Ukrajinštině a dala se do práce. "Počkej, ty tomu vážně rozumíš?" Zeptal se mě celý vyjukaný Aaron. "Jasně." Zamumlala jsem se šroubkem mezi rty a zvedla k nim plánek v Ukrajinštině. Vyndala jsem si šroubek z pusy a napila se. "U nás doma to vždycky fungovalo tak že co si neuděláš, to nemáš. Takže jsem si už v šesti uměla uvařit čaj a v desíti jsem už vařila lehké jídla. A navíc mi jako malé táta koupil pár stavebnic lega které jsem furt rozkládala a skládala zase dohromady takže se v pláncích vyznám." Vysvětlila jsem a dala se znovu do práce. 

"A co tvoje máma?" Zeptal se po chvíli ticha Nik. "Máma tátu podvedla ještě když jsem byla mimčo. Tak jí dal na výběr, buď rodina anebo milenec. No dejme tomu že se v ní nikdy neprobral ten mateřský pud a bylo jí lhostejné co se mnou nebo s ní bude." Řekla jsem s kamennou tváří a pokračovala dál v luštění návodu. "A to tě to ani trochu nemrzí? To že jsi vyrůstala bez mámy?" Zeptal se Shawn a já jen pokrčila rameny. "Je mi to jedno. Ta ženská je mrcha, která se válí pod mostem 24/7 ožralá a zhulená." "A jak to všechno víš?" Zeptal se mě Shawn. "Drží rekord na místní policejní stanici v tom, kolikrát byla zatčená za prostituci, krádeže, řízení pod vlivem a podobně." Kluci se na mě dívali s lítostí a zároveň pochopením v očích a vypadalo to docela komicky. 

Asi o hodinu později jsme měli hotovo a byli jsme všichni tak unavení že jsme usínali ve stoje. "Niku?" Zeptala jsem se Nika který si se mnou v koupelně čistil zuby. Kluci už se na to z vysoka vykašlali a šli rovnou spát. A upřímně se jim ani nedivím, moje nohy už taky dost protestovaly. "Ano?" "Mohla bych dneska spát ještě s tebou? Jsem až moc unavená se stěhovat zpátky na gauč." Optala jsem se a doufala že mi přes pusu plnou pasty šlo něco rozumět. "Jasně, stejně by mi tam bylo bez tebe smutno. Kdo by mě v noci kopal do nohy když bys tam nebyla?" Pousmál se a mně se ulevilo, že jsem mu tam nebyla na obtíž. Ulehli jsme oba dva do postele a ihned usnuli.