Nerozhodně jsem stál těsně od dveří kabinetu s rukou připravenou zaklepat.
Tak jo, Jungkooku. Vždyť je to jenom 'školní' trest... To zvládneš.
S těmito myšlenkami jsem nejistě zaklepal.
„Dále!" ozvalo se zevnitř a já jsem stiskl kliku.
Nádech.
Výdech.
A vešel jsem.
„Aaa... Jungkooku, čekám na tebe. Pojď sem a posaď se." vyzval mě s úsměvem. Seděl na židli za psacím stolem, před ním už byl připravený papír a propiska. Přešel jsem k němu a tam jsem se nechápavě rozhlédl.
„Co se děje?" zeptal se nevině.
„K-kam si mám sednou? Není tady židle." řekl jsem.
„Sedni si sem." vyzval mě, odsunul se a ukázal na svůj klín. Vykulil jsem oči.
Tak. To. Ne. Tam. Ne. Nikdy!
„Mám to opakovat?" zvýšil na mě hlas. Trhl jsem s sebou a opatrně jsem si sedl na jeho kolena. Na klín nikdy. Ještě jsem se snažil se nadzvedávat, abych na něm přímo neseděl.
Už jsem natahoval ruku k propisce, ale najednou omotal kolem mého těla ruce a natiskl mě na něj, čímž jsem už nedosáhl nohama na zem. Okamžitě jsem ucítil jeho bouli, na které jsem musel sedět a snažil jsem se odšoupnout aspoň trochu dál.
On mi to ale nedovolil a víc mě na sebe natiskl, až jsem měl menší problém s dýcháním. Chytil mi jednou rukou ruce za zápěstí.
„Opravdu sis myslel, že mi utečeš, králíčku?" zavrněl jsem mu do ucha a skousl jsem mu ušní lalůček. Trhl s sebou.
„Pro- prosím... Ne-nechte mě na pokoji." zašeptal mezi tichými vzlyky a trhal rukama. Já jsem jenom zesílil stisk. To ho už asi bolelo, protože kníkl bolestí, ale na to jsem sral. Nemá se bránit.
Aniž bych ho pouštěl, vstal jsem, povalil ho na koberec a sedl jsem si na něj obkročmo.
Poznámka autora:
Když to tak po sobě čtu... Kdo by se mnou Namjoonovi už šel vrazit za Kookieho? xd
YOU ARE READING
V zajetí lásky - Vkook (18+)
Fanfiction„Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu. Zamčel. „Ne." „Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle. „Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě...
