V zajetí lásky - Vkook (18+)

10

Poznámka autora:
Tak a máme tady první kulatiny, zlatíčka naše. <3
Přes 1110 slov, woow, dobrá jsem.. Užijte si to ; )
______________________________

Vyšlo to přesně tak, jak jsem plánoval. Taehyung všechno sežral. A kdo by taky ne?

Chtěl to řešit s ředitelem, já jsem ho ale přemluvil, že bude lepší to vyřešit napomenutím třídního učitele. Že si s ním o tom promluvím mezi čtyřma očima.

Den uběhl jak voda a už tu byla poslední hodina a následně její konec.

„Jungkooku." oslovil jsem ho.

„Po obědě za půl hodiny přijdeš a promluvíme si." řekl jsem mu, když se na mě opatrně a s obavou podíval.

No a co teď?
Co chceš teď dělat, Jungkooku?
Řeknu ti, co.
Nic.
Teď už můžeš jenom doufat.

Na obědě jsem do sebe nedokázal nic dostat. Došlo mi, že to ukradl on, aby to pak na mě mohl shodit a pak si se mnou pod záminkou toho dělat, co chce.

...co chce.
Přeběhl mi mráz po zádech. Docela jsem se bál.

Proto jsem se dlouho nesnažil a odnesl skoro netknuté jídlo zpátky kuchařkám, od kterých jsem schytal, jako od správných školních kuchařek , totálního seřváka a musel hned potom okamžitě běžet pryč, aby mě neposlaly to dojíst.

Jak jsem zmizel za rohem, okamžitě jsem zpomalil tempo.

Sakra já tam nechci!

V životě jsem pomaleji nešel, ale i tak se mi zdálo, jakoby se cesta o několik metrů zkrátila. Brzy jsem stál před dveřmi od Namjoonova kabinetu s rukou pár milimetrů od dveří, připravenou zaklepat. Pak jsem se ale konečně odvážil.

,,Dále!" ozvalo se, jako vždy, za nimi a já je opatrně otevřel. Seděl za stolem a vzhlédl z papírů na něm na mě.

,,No pojď dál a zavři." vybídl mě, když jsem stál ve dveřích a to mě dokopalo udělat krok dopředu a zavřít.

,,U-ukradl jste ji vy, že ano?" zeptal jsem se, když jsem zavřel a otočil se k němu čelem, dveře za mnou a odložil si tašku vedle dveří ke stěně. Věděl jsem, že by si to mohl vyložit jako drzou otázku a já se za to v duchu řádně profackoval, ale tohle ve mě hlodalo celé dopoledne, za což mě v hodině nejednou okřikl, abych už dával pozor.
Nedokázal jsem to pochopit.

,,Tak tohle by tě zajímalo?" zeptal se nenuceně a v jeho hlase nebylo ani překvapení, na co jsem se to zeptal, ani naštvání, pomalu žádné emoce. Bezeslova pomalu vstal a obešel stůl. Já jsem zpozorněl a sledoval ho.

,,A nepoužívej to slovo, baby. Já ji neukradl. Jen jsem si ji vypůjčil." zase ten jeho pedofilní úšklebek.

,,Moc mi pomohla." pokračoval a jakoby ho to vůbec netížilo a opřel se zezadu o stůl, nepřestávaje mě propalovat pohledem. Já jsem dál stál u dveří a byl jsem připravený okamžitě stisknout kliku a zmizet.

Rozešel ke mě, ruce v kapsách od kalhot. Prošel beze slova kolem mě ke dveřím.

,,Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu.

Zamčel.
,,Ne."

,,Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle.

,,Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě za ramena a políbil mě.

Já jsem okamžitě mezi nás poskládal ruce a snažil se ho o sebe odstrčit, ale on si mě otočil tak, že byl za mnou, jednou rukou mi chytil obě ruce, a tou druhou mi zacpal pusu hned, jak jsem začal volat o pomoc.

Začal mi vzadu na krku dělat cucáky a mě se do očí začaly hrnout slzy.

Snažil jsem se mu dupnout patou na nohu a jakože jsem se snažil nemale, ale jemu to očividně nevadilo, banaopak tomu absolutně nevěnoval pozornost a nerušeně pokračoval.

Dál jsem se snažil křičet nebo ho kousnout do ruky, ale moc pevně ji tlačil na mou pusu, takže všechny moje pokusy zkončily neúspěšně.

Po chvíli mého neúspěšného bránění se a jeho dělání cucfleků přestal, otočil mě a přitiskl mě nastěnu, kde mi ruce, které pořád držel jednou rukou, přitiskl nad mou hlavu ke stěně a přitiskl mě ke stěně svým tělem. To by nebyl on, kdyby největší tlak nevyvíjel na rozkrok. Já jsem se ho mezitím snažil mezi slzami prosit, aby přestal, ale jemu to bylo jedno.

Začal mě zase líbat a volnou rukou mi začal rozepínat košili. Začaly mi slzy téct po tvářích.

Kousl mě do rtu, čímž se zkrz moje semknuté rty do úzké linky prodralo zoufalé zaúpění. Pokračoval v líbání dál a pak se začal dobývat do mé pusy jazykkem, zatímco mi dorozep košili. Trhal jsem sebou dál, ale začal mi prsty dráždit bradavku.

Najednou ale někdo zaklepal na dveře s následnou zkouškou otevření dveří, ale bylo zamčeno.

,,Namjoone? Jsi tam?" ozvalo se tlumeně, ale já jsem okamžitě poznal Taehyungův hlas.

Pomoc! Prosím!

Namjoon okamžitě přestal a instinktivně se spolu se mnou podíval na dveře.

,,A-ano, hned." řekl a odstoupil ode mě.

,,Dělej, zapni si to." sykl potichu ke mě a já jsem ho radši poslechl a co nejrychleji si začal zapínat košili. Nenávidím ale tyhle malý knoflíčky, protože mi vždycky trvá, než je zapnu.

Namjoon si mezitím jedním prohrábnutím upravil vlasy a utřel si rty. Pak mě zkontroloval pohledem, ale protože už to byla moc dlouhá chvíle na to, aby čekal dál, až si dozapnu tu zbylou čtvrtinu těch miniaturních knoflíčků, mávl nad tím rukou a šel odemčít.

,,Promiň, nechtěl jsem, aby sem někdo chodit a rušil. Zrovna jsem se o té krádeži dneska ráno s Jungkookem bavil. Už to neudělá." řekl Namjoon a Taehyung na pár vteřín nahlédl za něj na mě.

Já jsem odstoupil konečně od zdi, na kterou mě chvíli před tím Namjoon tiskl a modlil se, aby nevěnoval pozornost a nebylo mu divný, proč jsou poslední tři knoflíčky na mé košili rozepnuté, protože i to stačilo k tomu, aby odhaloval dost velkou část mého hrudníku* a já se trochu, skoro neznatelně začervenal. Nemohl jsem ale od chvíle, kdy vstoupil, si to dozapnout - vypovídalo by to už hodně o tom, co se tady dělo. A Namjoon řekl, že o tom nikomu nesmím říct. Ai kdyby: komu?
To dřív určitě přestane.

Cítil jsem přesně ten moment, kdy mě Taehyung přestal propalovat pohledem, radši jsem ale na něj nezvedal pohled.

,,To je v pořádku. Děkuju. Já.. Jen jsem se tě šel na něco zeptat." řekl vlídně Taehyung a já měl co dělat, abych se z toho všeho tady ještě nezhroutil. Prvně tohle a pak se tady objeví Taehyung.

Sakra a nemohla si ta dokonalost sama vybrat jiný dveře v jinou dobu? Nejlíp roční?

,,Určitě, teď jsme skončili." usmál se Namjoon a pak se obrátil na mě. ,,Jungkooku, ty už běž."

Rychle jsem si vzal tašku, hodil ji na jedno rameno a aniž bych se odvážil se Taehyungovi podívat do očí, prošel jsem rychle kolem nich a rychle zmizel za roh, kde jsem konečně na sobě přestal cítit Taehyungův až pronikavý pohled.

Poznámka autora:
* Je to pořád na takový jakž takž přijatelný úrovni, ale na školu se to prostě už úplně nehodí.

Taehyungům pronikavý pohled... Co myslíte? Tuší už snad Tae něco?