V zajetí lásky - Vkook (18+)

43

Od té olympiády se pár věcí změnilo.

Jimin o mě už nezavadil ani pohledem a stejně tak i jeho parta. S Taem jsem se možná ještě víc o trochu sblížil a co se týče mého volného času doma?

Dno mého nejspodnějšího šuplíku začaly zaplňovat kresby už nejen jenom Taeho, které jsem si kreslil už dřív, ale i kresby toho, jak se objímáme, nebo odvážnější, kde se líbáme. Bavilo mě ho kreslit. Několik kreseb vzniklo v hodině fyziky, kde jsme si měli psát zápis a u toho ho poslouchat, jak to vysvětluje, ale já jsem ho kreslil - nic nemohl tušit, protože jsem se díval "do sešitu", na něj a sem tam jsem hodil okem i na tabuli, aby se mu něco náhodou nezdálo.

Každý den jsem si prohlížel jeho kresby a nejvíc samozřejmě kresby nás dvou, kde máme třeba mezi mnohými kresbami i propletené prsty. Vždy jsem pak usínal s příjemným hřejivým pocitem u srdce.

Už uběhl od toho všeho týden. Snažil jsem se Jungkooka vyhnat z hlavy, ale čím víc jsem se snažil, tím víc mou hlavou přepadaly další a další myšlenky o něm. Mám ho plnou hlavu. Nemůžu na něj přestat myslet.

A v hodině fyziky, kde učím jeho třídu, mi taky nepomáhá. Vždy, když se naše pohledy setkají... Vidím v jeho očích jiskřičky života. Jiskřičky energie a chutě poznávat svět.

Přeju mu to. Ale bolí to. Moc to bolí. Vždycky se mi do srdce zabodá několik ledových trnů. Už to nejde dál.

Seděl jsem na gauči doma a na klíně se mi spokojeně rozvaloval Yeontan, zatímco jsem ho nepřítomně hladil. Byl jsem neklidný. Stejně jako poslední dobu, ale mimo můj dům jsem se musel tvářit, že se nic neděje.

Vytáčel jsem číslo na Jina. Konečně to vzal.

,,No co je? Taky chvilku klidu mi de-"

Nenechal jsem ho ani domluvil a roztřeseně jsem ho přerušil.

,,M-musím ti něco říct."

Poznámka autora:
Komu u tohohle ukápla slzička jako mě?