V zajetí lásky - Vkook (18+)

45

Jin:
Jungkook mě vedl k sobě domů a povídali jsme si. Pořád byl kvůli nesmělosti trochu zdrženlivý, ale postupně to byl i on, kdo se rozmluvil a dokonce se se mnou zasmál.

Dovedl mě k sobě domů a pak do pokoje. Nikdo doma nebyl.

Nějakou dobu jsme strávili jen povídáním a rozebíráním úplně všeho. Já jsem se zajímal o to, co se dělo po tom soudu. Jako od dobrého kamaráda se to dá čekat, ale já jsem se ho na to ptal za zcela jiným účelem.

Nenápadně jsem se i ptal na Taeho, na setkání s Woongem a jak to bylo na té olympiádě. Tae mi sice všechno řekl, ale já jsem před Jungkookem dělal, že to slyším poprvé a chtěl jsem všechno slyšet. Zaměřil jsem se hlavně na to, jak popisoval Taeho.

Pak přišla řeč o Woongovi. Konkrétně o jeho reakci na odsouzení Namjoona s následnou "záchranou" od Taehyunga.

,,A pak za mnou Tae přišel ještě další přestávku.."

,,Co chtěl?"

,,Ptal se, jestli je všechno v pohodě a že mám tyhle narážky ignorovat."

,,Tak to bylo od něj hezký, ne?" usmál se

,,J-jo, bylo." přiznal potichu, sklopil pohled a skoro nepatrně se mu začervenaly tváře.

Jine, pamatovat.

Věděl jsem, že bych na tohle sázet neměl, ale neuškodí to pak Taemu říct.

,,Ten je takovej vždycky." mávl jsem nad tím s úsměvem rukou, ale trochu jsem lhal. Ano, Tae je starostlivý, ale ohledně Jungkooka to bylo vždycky na vyším levelu.

,,Potřebuju na záchod. Počkej tady, prosím, chvilku." Pípl nesměle.

,,Jasně, v pohodě."

Yes!

,,Nechceš přinýst něco k pití?" nabídl mi ještě.

Chtít pití=větší zdržení se pro Jungkooka=víc času pro mě.

,,Voda stačí. Díky." usmál jsem se na něj.

Odešel.

Vytočil jsem Taeho. Okamžtiě to vzal.

,,Jsem tady a Jungkook teď odešel. Mám chvilku." řekl jsem.

,,Super. Dozvěděl ses něco?" zeptal se mě okamžitě nedočkavě.

,,Když mluvil o tom, jak ses ho zastal tehdy s tím Woongem, sklopil pohled a trochu se začervenal. Ale na to bych moc nesázel, počkej. Je ti dost vděčnej, že ses ho tak zastal a že ses ho zastal i před tím Jiminem. Tu olympiádu jsme ještě tolik neprobírali. Teď se podívám, jestli tady něco nemá."

,,Cože?"

,,Jestli má na někoho crushe, pak tady o něm určitě něco bude mít. Takhle funguje psychika mladýho uzavřenýho a nesmělýho puberťáka. Co si myslíš, že studuju?" povzdechl jsem si. Studuju psychologii na vysoký škole v Soulu a to pabo mě furt podceňuje. Tss...

,,Tak ať tě u toho hlavně nepřistihne."

,,Se spolehni.. Najal sis odborníka." řekl jsem naoko důležitě a otevřel jsem první šuplík u psacího stolu.

,,Má tady jenom učení.." oznámil jsem.

,,Woow, ty Sherlocku..."

,,Počkej..." prohrabal jsem se učením. Nic tam nebylo.

Otevřel jsem další. Taky nic. Otevřel jsem třetí, nejspodnější.

,,Děleej.." naléhal Tae.

,,Ježiš klid..." prohrabal jsem se bordelem v něm jako u ostatních dvou vrchních šuplíků a konečně jsem narazil na to, co jsem celou dobu hledal. Usmál jsem se.

,,Bingo.. Tae, tohle se ti bude líbit..."