Namjoon si naštěstí obě hodiny vzal a odučil je. A já mohl překvapit toho starýho dědu v ordinaci, že jsem si i teď dokázal poradit a našel si čas.
Skočil jsem ještě před koncem druhé hodiny, takže jsem měl čas. Pořád mi v hlavě ale vrtaly myšlenky ohledně Jungkooka a Namjoona.
Že by to byli ti dva, co se líbali? No Jungkook nějak šťastně nevypadal. Nutil ho do toho Namjoon snad? Ale nesmysl. Nebo...
Nemůžu ale říct, že se do mě nezahlodla hezky hluboko závist.
Ne, to je zakázaný. Mezi učitelem a studentem nesmí nic být. Za to hrozí vyloučení ze školy.
Ale Taehyungu. Uklidni se, ty detektive. Už jsi byl unavený.
Přesto ve mě ale zůstávala ta skálopevně přesvědčená stránka, která se bála, jestli je všechno tak, jak má být.
Myšlenky mě otravovaly, dokud jsem si nepřiznal, že si to trochu pohlídám, zjistím, že je všechno v pořádku a nechám to už konečně být.
Mám ještě pár minut, než začne přestávka, zašel jsem tedy do své pracovny a hned, jak jsem si sedl za stůl, už jsem otevíral notebook a na něm elektronickou žákovskou.
Zajel jsem do docházky a po chvilce hledání jsem našel i Jungkooka. Je nemocný..
Takže to znamená, že dneska nic, Taehyungu. Ozval se hlas v mé hlavě, který mě probral, když jsem pár sekund zíral do počítače a snažil se pochopit, co jsem právě přečetl.
Zaklapl jsem tedy počítač a dal hlavu do dlaní, lokty jsem si opřel o desku stolu.
Takhle to dál nejde, Taehyungu. Nemůžeš mít crush na studenta na téhle škole. Jsi učitel.
Crush...
Že by se mi až tak líbil? Takhle jsem ho ve své hlavě nazval poprvé.
Z přemýšlení mě vytrhl zvonek oznamující začátek přestávky. Tak jo, Taehyungu. Klid.
Vstal jsem, vzal jsem si věci a vydal se do své třídy.
Ale ani v tu chvíli, ani dlouho potom, jsem Jungkooka nedokázal vyhnat z hlavy.
Poznámka autora:
A odteď můžete čekat jen samé dlouhé kapitoly, protože se v téhle části knihy musíme jako správné fanynky Vkook pořádně rozepsat. ; )
YOU ARE READING
V zajetí lásky - Vkook (18+)
Fanfiction„Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu. Zamčel. „Ne." „Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle. „Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě...
