V zajetí lásky - Vkook (18+)

52

Otevřely se dveře a někdo vešel. Mezitím jsem si vybavil, co se stalo před tím černem.

Namjoon..

Někdo mi bezeslova sundal látku, která mi doteď zacpávala pusu, čehož jsem okamžitě viužil, zatímco jsem slyšel, jak ona osoba přechází z jedné strany místnosti do druhé.

„Namjoone? Namjoone, jsi to ty, že jo? Co to sakra děláš? Co tady dělám? Hned mě pu- Aaa!" zařval jsem najednou bolestí, když ke mě Namjoon přistoupil a šlápl mi do místa na stehně, kde jsem měl dost velkou modřinu.

Když jsem na kamerovém záznamu uviděl, že je Taehyung vzhůru, vydal jsem se do sklepa. Prvně jsem rychle přecházel z jedné strany sklepa k druhé pořád sem a tam, ruce v kapsách, zatímco Taehyung něco říkal.

Schválně jsem čekal, až mě Taehyungova slova naštvou natolik, aby to Taehyunga pak bolelo co nejvíc. Šlápl jsem mu na stehno, kde jsem věděl, že má Taehyung nemalou modřinu. Skoro jsem mu na tu nohu stoupl. Taehyung zařval bolestí.

„Ty si ještě rozmyslíš, co budeš říkat a jestli si něco takovýho ke mě vůbec dovolíš." zasyčel jsem mu do obličeje, když jsem ho přestal na chvíli trýznit, než mu zase zabořil ostrou podrážku boty znovu do stejného místa.

Taehyung se prohl bolestí, čímž začal tahat na řetěz, kterým se jeho obojek začal víc a víc utahovat. Popadl jsem ho za obojek a mírně Taehyunga za něj zvedl, takže jsem ho teď tak škrtil, že nebyl schopný ze sebe vydat hlásku, protože nejenže visel celou svou vahou, ale taky jsem ho za nohu pořád držel u země.* S úsměvem jsem se díval, jak černou látku zakrývající jeho oči propíjí Taehyungovy slzy a jak je jeho pusa otevřená do němého bolestného výkřiku z tlaku mé boty na jeho modřinu.

„Teď už jen "pane"." zavrčel jsem mu do obličeje a plivl mu do tváře, než jsem ho pustil a sundal nohu z jeho stehna.

„Chci to slyšet, ty hajzle!" s oslovením jsem ho nakopl do onoho stehna, načež v sobě úspěšně udusil další výkřik, aby na mě mohl zasyčet nazpět:

„O tom si nech zdát, debile."

Nevím, co si ten magor myslí. Nepodvolím se mu.

„Však ty mě ještě budeš prosit na kolenou. Ale tohle jsem čekal. Všichni potřebovali první lekci."

Jakou první lekci? A koho myslí tím "všichni"?
Prolítlo mi hlavou, než na mě dopadlo něco tvrdého. Vyjekl jsem bolestí.

Hned za touhle ránou ale přišla další. Horší. Znovu jsem vykřikl bolestí. Další rána.

Nemohl jsem se bránit. Nevěděl jsem, kam přijde další rána, ale i kdyby. Obojek s řetězem, pouta a bolest mi nedovolili se jakkoli moc pohnout. A každá rána přišla jinam. A zrovna tam, kde jsem se "nekryl".

Rány padaly jedna za druhou. Kamkoli.

Mezi nimi a svými výkřiky jsem ale zaslechl Namjoonovo zavrčení:

„Mě se nevyplácí odporovat. Všichni si to do konce života zapamatovali. A ty nebudeš výjimkou."

Poznámka autora:
* Kdo neví, jak funguje sexuální obojek: čím víc se za něj tahá, tím víc se utahuje. ; )