V zajetí lásky - Vkook (18+)

34

Jungkook:
Byl jsem docela rád, že už jsme to nehráli. Pak jsme se podívali na film a Jin bez Taeho dovolení vytáhl i něco k filmu, nad čím Taehyung jen protočil očima.

Když film skončil, nakonec se i Jin musel pustit nápadu jít vyčesat Yeontanovi chlupy Taehyungovi do postele, což Taehyung nemale ocenil.

„Kdo kde bude spát?" zívl jsem. Když u mě Jin přespával, vždycky to bylo tak, že on spal na gauči a já ve své posteli. Ale teď je tady i Jungkook a já víc míst na spaní tady nemám.

„Buď můžeme rozložit gauč nebo bude Jungkook spát s tebou v posteli. Máš manželskou, tak se tam oba vejdete." navrhl Jin a oba jsme se podívali na Jungkooka, jak se rozhodne.

S Jinem se vidím poprvé v životě. Ale Taehyung je zase můj učitel. Ale... Jaký by to bylo usínat vedle někoho, kdo se mi tak líbí? Musí to být strašně příjemný... A Jina navíc neznám.

„Můžu spát u tebe?" pípnul jsem nesměle a podíval se na Taeho.

„Fajn. Tak já ti asi půjčím něco na spaní..." druhou větu si spíš pro sebe zamumlal a znovu zívl.
___

Taehyung mi něco půjčil. Bylo mi to teda velký, že to na mě spíš viselo, ale lepší než nic.

Vyčistili jsme si zuby a šli už spát. Mohlo být kolem 11. a po dlouhém pátku a všemožných aktivitách nejen před filmem, ale i například u filmu jakou byla na příklad rvačka o poslední popcorn Taeho a Jina, do které jsem se později přidal i já, byli unavení všichni.

Lehl jsem si na svou polovinu postele a Jungkook na tu druhou.

„Dobrou." broukl jsem za sebe na něj.

„Dobrou noc. A děkuju." pípnul.

„Za málo."

Bylo mi ale strašně divně. Jungkook se mě u té rvačky dotýkal... On se mě dotýkal! V jedné chvíli jsem se i skoro nepatrně otřel rty o jeho krk, čehož si ale kvůli zápalu do hry nemohl všimnou. A teď spí v mé posteli. Vedle mě! Teď už můžu umřít.

Tak jsem se zabral myšlenkami, že jsem brzy uslyšel, jak Jungkook klidně oddychuje. Něco mě napadlo. Jungkook spal na úplném kraji postele a byl ke mě otočený zády.

Vstal jsem, obešel postel a sedl jsem si těsně před postel na zem tak, abych mu viděl do obličeje.

Oknem sem svítilo měsíční světlo a to osvětlovalo jeho klidnou a nádhernou tvář.

Je tak roztomilý... A nejen to. Je celý nádherný. Všechno v jednom. Nedokážu pochopit, že ještě někoho nemá. Když jsem se ho na to zeptal, nevypadal nějak moc zaskočeně. No... Nesměle zavrtěl hlavou. Ale to on je nesmělej vždycky. Jen to nedokážu pochopit.

Uběhlo deset minut. Patnáct. Dvacet. Třicet. Absolutně mě to nezajímalo. Jen jsem se docela smutně usmíval a nepřestával se na něj dívat. Nesmírně mě sváděl k pohlazení.

Pohnul se. Lekl jsem se, jestli se neprobudí, ale on se převalil na záda a pak zase, až na bok, na kterém ležel předtím, jen byl teď víc uprostřed. Podíval jsem se na hodinky. Uběhla hodina. Taehyungu, to by už stačilo.

Vstal jsem a odešel jsem na svoji polovinu postele. Lehl jsem si a díval se na jeho záda, jak se mu ramena pomalu zvedají, jak klidně oddechuje.

Pak jsem to už ale nevydržel a posunul se úplně k němu. Objal jsem ho opatrně zezadu, abych ho neprobudil.

„Dobrou, Kookie." dal jsem mu jemný polibek zezadu na krk, než jsem zavřel oči i já a po chvíli jsem usnul.