V zajetí lásky - Vkook (18+)

14

Už je to týden a půl, co jsem se omlouval, že mi je blbě. Pak mi to ale už přišlo blbý a tak jednou bohužel nastalo i ráno, kdy jsem se nemohl na všechno vykašlat a musel doufat, že stihl za tu dobu Namjoon zestárnout a umřít.

Všechny cucfleky naštěstí už zmizely, takže jsem si prohrábl vlasy, abych je dostal tam, kde mají být, vyčistil jsem si zuby a vyrazil.

Ve škole jsem zapadl do lavice, tašku si dal na židli vedle mě a lehl na dřevěnou desku. Namjoon přišel až po zvonění. Přejel celou třídu pohledem a ten se brzy zastavil na mé lavici.

,,Aa, Jungkooku. Konečně jsi zpátky. To ti muselo být opravdu špatně, když jsi přišel až po takové době." pousmál se, ale nebyl to ten úchlný úšklebek. Poprvé jsem ho viděl se pouze pobaveně pousmát.

,,Máš tu nějaké nedopsané písemky, které jsi měl psát den, když jsi nepřišel prvně do školy, takže jsi o nich věděl. Dopíšeš si je po škole u mě a rovnou ti asi řeknu, co jste dělali, protože ti, předpokládám, nikdo úkoly neposlal." řekl Namjoon a přejel třídu pohledem, jestli se někdo neozve. Nikdo mi nic ale neposílal.

Já jsem pomalu přikyvoval, ale v hlavě mi blikal červený alarm. Pomoc.

Budu si dopisovat tři písemky a zbytek asi dodatečně, ale to mi problém nedělalo. Jak ho tak znám, o písemkách to tradičně nebude.

Už uběhl týden a půl. Já jsem každý den kontroloval absenci a dokud tam svítila Jungkookova omluvenka, nemohl jsem nic dělat.

Až když jsem tam po týdnu a půl neviděl nic, poskočilo mi srdce. Dnes si musím pohlídat, aby Jungkook odešel s ostatními. Až ale zjistím, že s nimi úplně v pohodě odchází stejně jako každý den, konečně ve mě přestane hlodat ta nepříjemná myšlenka, že něco není v pořádku. A já bych to po týdnu a půl neklidu a neschopnosti dávat pozor a soustředit se, opravdu uvítal. S otevřenou náručí.

Nemohl jsem se dočkat, až skončí dnešní vyučování. Potom jsem ještě čekal ve svém kabinetě, protože má mít dneska Jungkookova třída nejvíc hodin a opouští budovu vlastně jako poslední.

Dopil jsem už třetí kafe za tenhle den a netrpělivě si podupával nohou, skenujíc pohledem ručičky svých hodinek, které konečně dosáhly dobu, kdy studenti začínají odcházet z obědů.

Vydal jsem se tedy ke skříňkám a čekal jsem na straně chodby.

Brzy tudy začali procházet studenti asi z Jungkookovy třídy a já je sledoval a čekal, až se tady objeví i Jungkook.

Uběhly tři minuty. Pět. Deset. Patnáct. Dvacet. Půl hodiny. Nic. Teď už se na chodbě neobjevil nikdo.

Projela mnou nepříjemná vlna a v hlavě se mi objevoval nejeden červený vykřičník.

Kde ten kluk je?

Poznámka autora:
Je tak mezi námi... V příští kapitole nastane ten největší zvrat všech dosavadních zvratů, takže to chce teda jo podporu. Budem rády za votes i koment. ; )