V zajetí lásky - Vkook (18+)

48

,,Já-já tě miluju." řekl skoro neslyšně a sklopil pohled.

Cože?! COŽE?! Pane bože! Že je tohle jen krásnej sen?

Ucítil jsem, jak jsem začal strašně rychle rudnout. Ale teda jo rudnout.

Jungkooku! Uklidni se!

Já jsem to ale nedokázal.

,,T-to-to je s-sranda?" vysoukal jsem ze sebe v překvapení.

Zavrtěl pomalu hlavou.

,,U-už je to dlouho. O-od prváku. Vždycky ses mi strašně líbil a.. A pak to s tím Kim Namjoonem a co se dělo potom... Já.. Zamiloval jsem se do tebe." poslední větu skoro zašeptal.

Nebyl jsem schopný slova. Zvedl na mě pohled a v jeho očích jsem viděl strach a nejistotu.

Tae...

Nic neříkal a jen se na mě překvapeně díval.

Do prdele! To byl blbej nápad!

,,P-promiň. Já tě do ničeho nenutím. Zapomeň-zapomeň na to. Nebudem si sebe všímat a budem se k sobě chovat normá-"

,,J-já to promyslím" začal mluvit hodně potichu, ale přesto jsem okamžitě stichl, ,,Dej mi čas, prosím." pípl a strašně se červenal.

Řekl, že to promyslí. ŘEKL, ŽE TO PROMYSLÍ!

,,Ja-ja-jasně. V pohodě. Jo, promiň." začal jsem ze sebe sypat a začal jsem se taky červenat.

,,Do-dobře." skoro to vydechl, jak se snažil se uklidnit.

Taky bys moh, Taehyungu, žeeee??? Ty vole, ten kluk je rozumější než ty!

Podobně jsme se i rozloučili a on odešel do domu. Mě dlouho trvalo, než jsem všechno pobral. Vytáhl jsem si mobil a rozklepanýma rukama jsem vytočil Jina.

,,Tak co?" zeptal se hned, jak to zvedl.

,,Řekl, že-že to promyslí a-a mám mu dát čas." vykoktal jsem ze sebe, nastartoval auto a vyjel domů.

,,Tak to je skvělý!" vyjekl nadšeně.

,,Já.. Co když.. Co když si o mě bude myslet to samý, co o Namjoonovi a kvůli tomu mě odmítne? Nebo co když mě odmítne kvůli něčemu úplně jinýmu?" začaly se mi drát slzy do očí.

Povzdechl si.

,,Neboj se. Běž spát. Je pátek. Stejně nic už dneska nevymyslíš a nevrtej se teď do toho. Řekl, že potřebuje čas na rozmyšlenou a nemůžeš se trápit tím, jestli tě odmítne nebo ne. Řekl, že si to promyslí, takže tě musí mít rád. Jinak by to nezvažoval, ju?"

,,Snad máš pravdu.." povzdechl jsem si.

,,Kdyby ne, koupím ti kimchi."

Usmál jsem se.

,,No to je samozřejmost, přece." ušklíbl jsem se ironicky.

Pak jsme si znovu neklidně povzdechl, ale už mi bylo trochu líp. Jin mi vždycky dokáže zlepšit náladu.

,,Dobře, už musím. Odpočiň si a netrap se teď tím. Dobře to dopadne. Vím to."

,,Dobře. Dobrou. A díky, Jine." řekl jsem unaveně.

,,Za nic, dobrou."