„Tae, Tae, vzbuď se." lehce jsem s ním třásl, aby se probral, když ze spánku mumlal zoufalé prosby a trhal s sebou
Najednou prudce otevřel oči a vystřelil do sedu, ale to už jsem rozsvítil lampičku, sedl si taky, a podal mu jeho černé brýle. Rychle si je vzal, nasadil si je a rozhlédl se neklidně kolem sebe.
Když v ložnici nikoho neviděl a všiml si mě, opět se uvolnil a dal si hlavu do dlaní, kterými si stíral pot z obličeje. Objal jsem ho z boku a položil si hlavu na jeho rameno.
„Za-zase jsem tam byl." řekl vyčerpaně a zároveň zoufale a objal mě svou bližší rukou.
„Já vím.." řekl jsem mírně s vlídným pohledem, který nemohl vidět.
„Byl tam se mnou a.. A..." vzlykl.
„Já vím, Tae. Nemysli na to." řekl jsem opět mírně, zvedl hlavu z jeho ramene a políbil ho na krk, než jsem si hlavu opět položil na jeho rameno. Položil si hlavu na tu mou.
Od doby, co ho pustili z nemocnice uplynuly dva měsíce. Tae zatím ještě neučí, chodí k psychologovi a snaží se psychicky zotavit.
Mívá často noční můry z doby, kdy byl u Namjoona. Aby usnul, musíme mít rozsvícenou lampičku na nočním stolku. Doporučil mu to i doktor, aby Tae nebyl po tmě, protože to v něm vzbuzuje paniku. Stejně jako nesměl být po nocích sám.
Znovu jsme si lehli a já se mu stulil do náruče. Počkal jsem, až usne, a když začal klidně oddechovat, natáhl jsem se k nočnímu stolku a vypl lampičku. Ještě jsem ho jemně líbnul na tvář, než jsem mu zavrtal hlavu do ramene a taky se poddal únavě.
YOU ARE READING
V zajetí lásky - Vkook (18+)
Fanfiction„Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu. Zamčel. „Ne." „Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle. „Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě...
