V zajetí lásky - Vkook (18+)

56

Totálně jsem ho zešvihal. Když jsem přestal, začal jsem ho mlátit a kopat. Brečel. Svíjel se bolestí. Prosil mě. Mě to ale nestačilo. Už jen proto, že mě odmítal pořád oslovit.

Když jsem ho kopl už asi po několikáté do trupu, ozvalo se zapraskání a on znovu zařval bolestí. Zlomil jsem mu žebro.

To mě ale vůbec netrápilo. Přestal jsem a dřepl si k němu.

„Ale ale.. Snad se vám, "pane učiteli" něco nestalo?" vyhrnul jsem mu místy od krve červené triko a pohledem vyhledal místo, kam jsem ho před chvílí praštil a kde měl tudíš zlomené žebro, „To bych byl velice nerad.." pronesl jsem ironicky, chytil ho za ono místo a zmáčkl ho.

„Aaaaaaaaa!! Prosíím!!! Namjoone, prosííím!! Aaaaaaaaaaaaaaaa!!!" prohl se bolestí, načež jsem ještě zesílil stisk.
___

Odcházel jsem. Se spokojeným úsměvem. Zase jsem mu nechal zavázanou pusu, ale přesto tlumeně naříkal a třásl se bolestí.

O chvíli později jsem se vrátil do sklepa. Teď, když už jen tiše vzlykal, sebou znovu leknutím trhl a na to tlumeně vykřikl a začal znovu tlumeně naříkat bolestí. Já se ale dneska rozhodl ho pro tentokrát nechat na pokoji. Však si ještě užije.

„Tady máš led." hodil jsem před něj igeliťák s několika málo kostkami ledu. Dopadlo to asi metr před ním.

„Chlaď si tím to žebro a drž hubu." řekl jsem víc, než nevlídně a znovu odešel

Všechno mě nevýslovně bolelo. Ale řekl, že to je led. I přes bolest a hlad jsem se nějakým zázrakem posouváním dostal po hodně dlouhé době k tomu, co mi sem hodil.

Už jsem cítil spíš vodu, ale..

Tlumeně jsem vyjekl štěstím, jak jsem ucítil chlad. Led! Opravdu to je led!

Ano, normálně by bylo až směšné, jakou jsem měl z toho radost a jak jsem mu byl vděčný, ale to jsem teď neřešil a opatrně si lehl tak, abych se bokem s oním zlomeným žebrem pololežel na ledu a tím jsem si to snažil chladit. Bolest mi nedovolila nijak přemýšlet nad tím, jakou radost bych z toho měl já samotný, kdybych tenhle led dostal o možná i několik dní dřív. Bylo mi to jedno.
___

Odpoledne někdo zazvonil k mému domu. V rychlosti jsem zabezpečil a skryl kamerové záznamy mého druhého sklepa, kde byl Taehyung a když jsem šel chodbou ke vchodovým dveřím, letmo jsem zkontroloval pohledem, jestli skříň zakrývá celé dveře. Když jsem, ale otevřel dveře, měl jsem, co dělat, abych zůstal v klidu.