V zajetí lásky - Vkook (18+)

35

Začal jsem se probouzet. Bylo mi příjemně. Někdo mě zezadu objímal a hřál mě a já jsem cítil jeho příjemný a teplý dech zezadu na svém krku. Cítil jsem krásnou vanilkovou vůni...

Počkat. Taehyung?!

Prudce jsem otevřel oči a už jsem se málem začal instinktivně kroutit z jeho objetí.

Tak jo, Jungkooku, klid. Uklidni se protřiď si myšlenky.

Taehyung mě zezadu objímal a pořád spal. Bylo mi to strašně příjemný. Všechno.

Trochu jsem se k němu opatrně víc přitulil a on mi ze spánku omotal ruce kolem pasu ještě víc a ještě víc mě na sebe jemně natiskl. Zavrtal mi obličej do zátylku.

Přál jsem si, aby tohle trvalo navždy. Bohužel - Taehyung se chvíli nato začal budit.

„Huh, promiň, já nechť-"

„N-ne, ne to je v pohodě. Mě je to příjemný." přerušil jsem ho pípnutím a tím ho i zastavil, když se začal ode mě odtahovat.

„Je-je ti to příjemný?" ujistil se a já jsem nesměle přikývl.

„A... Mohli bychom takhle ještě chvíli být? Mě.. Mě taky." s poslední větou se trochu uchechtl sám nad sebou. Znovu jsem přikývl, protože jsem nebyl schopný ze sebe vydat ani hlásku.

„Tak jo." skoro to vydechl a zase se za mě položil a omotal mi opatrně a jemně ruce kolem pasu, jakokdybych se měl v příští sekundě rozpadnout.

Jin:
Vzbudil jsem se a po chvilce válení jsem se rozhodl jít do Taeho pokoje, abych ho a Jungkooka vzbudil.

Jak jsem ale otevřel dveře a uviděl je, jak se k sobě tulí, rozhodl jsem se je nechat. Tae se vždycky potřeboval mazlit a Jungkookovi je to očividně taky příjemný.

Využil jsem toho, že si mě nevšimli, pomalu a potichu jsem zase zavřel a šel pro nás udělat nějakou tu snídani, než po ní vyrazím.
___

Jungkook:
Po nějaké době jsme se převlékli, nasnídali se šli jsme doprovodit Jina ze dveří. Já jsem si plánoval jít sbalit až Jin odjede, protože Jin musel jít hned po snídani.

„Tak-tak já už asi půjdu taky." pípl jsem, když jsme s Taehyungem osaměli.

„Dobře, promiň, jestli ti vadilo, žes tady spal."

„Ne, já se omlouvám. Nemusel jste mě vozit." pípl jsem, načež on zavrtěl hlavou.

Vím, a bylo to pochopitelné, že mi zase bude vykat, ale po tom nejnádhernějším odpoledni a noci i s ránem, kdy mi tykal, jsem se cítil.. Divně. Jinak. Možná už jen proto, že to byl on.

„Tykej mi."

„C-cože?"

„Mimo školu mi můžeš tykat. Nejsem ještě zas tak starej, ne?"

Zavrtěl zaskočeně hlavou.

„Taehyung." natáhl jsem k němu ruku a usmál se. Chvíli zaváhal, ale pak mi ruku stiskl.

„Jungkook."

Poznámka autora:
Budeme všichni dělat, že se tam neklaní, ale podávají si ruce (v rámci formality). ; )