V zajetí lásky - Vkook (18+)

19

Vešel jsem další den ráno do třídy. Poprvé za dost dlouhou dobu jsem měl dobrou náladu a nemusel jsem ze sebe dělat neviditelného, aby si mě Namjoon nevšiml. Bylo to... Uvolňující.

Zazvonilo. Po několika málo minutách sem vletěl Taehyung, že pomalu ani nestihl zmáčknout kliku, čímž s sebou všichni spolu s ránou dveří trhli.

,,Omlouvám se. Ještě jsem něco zařizoval." věnoval mi rychlý pohled, čímž mi došlo, co myslí. Řekl ještě pár slov ohledně toho, že Namjoon teď nějakou dobu nebude učit a že budou mít suplování, kde dnes bude kromě jedné hodiny suplovat on.

Po snad ještě větší době jsem se ale neutápěl v myšlenkách s hlavou na lavici. Normálně mi to, co vyškemrám u ostatních za zápis, bohatě stačí, abych se naučil, ale tentokrát jsem nedával pozor kvůli tomu, že bych látce chtěl porozumnět víc (což už ani pořádně nešlo), ale jen jsem sledoval Taehyunga a utápěl se v myšlenkách tentokrát jen o něm.

Sakraaaaaaa... Proč? Proč on? 

Skončila první hodina.

,,Jungkooku?" oslovil mě hned po zvonění a tím si získal mou pozornost. ,,Všiml jsem si, že umíš krásně poslouchat výklad a určitě všemu rozumíš, ale strašně rád bych viděl tvůj zápis z téhle hodiny. Přines mi sešit."

Sakra!

Celou dobu jsem z něj nemohl odtrhnout pohled a to i když seděl za stolem a něco opravoval, mezitím, co jsme si měli opisovat zápis o slabé a silné interakci mezi částicemi, kterou nám předtím vysvětlil, kde by se moje skenování ho pohledem dalo ještě jakž takž vysvětlit.

Snažíc se zahnat lehkou červeň, která se mi nahrnula do tváří, jsem si vytáhl skoro prázdný sešit a nesl ho úplně dopředu k učitelskému stolu, kde jsem mu ho musel ukázat. Netušil jsem, proč teď chce vidět sešit, když mám jít na výslech, ale po tom, co mi tam něco rychle napsal tužkou a vrátil mi sešit s tichými slovy, že to mám pak vygumovat, jsem radši už nic nenamítal a vrátil se zpátky do zadní lavice.

Při cestě zpátky jsem se ale nevyhnul popichování od té barbíny Jimina, že nejsem schopný si ani pohlídat a napsat zápis. Hrálo mu do karet, že si mé nepozornosti Taehyung všiml. Mě ale v tu chvíli Jimin absolutně nezajímal, hlodala ve mě zvědavost, co mi tam Taehyung napsal, protože to jako poznámka, kterou by ale stejně napsal rovnou do elektronický žákovský, nevypadalo.

V lavici jsem otevřel sešit a už mi oči jely po jeho krásném písmu:
To takhle skenuješ pohledem všechny, co tě učí? :)
Ty fotky ze včerejška jsem ti poslal na Gmail. Včera jsem na to už zapoměl. Vezmi si tam mobil, abys jim to ukázal. Měl bys jim je ukázat už ty, jako poškozený. Čekají tě v mém kabinetě dvě minuty před začátkem druhé hodiny. Hlavně se neboj, všechno dobře dopadne.
Zlom vaz. ;)

Instinktivně jsem zvedl pohled na něj. Díval se na mě a když se naše pohledy střetly, povzbudivě se mírně usmál. Moje koutky stihly taky cuknout krátce nahoru do mírného úsměvu, než jsem zase rychle sklopil pohled a jeho vzkaz jsem vygumoval, jak mi řekl.

Podíval jsem se na hodiny pověšené nad dveřmi. Už bych měl jít, abych nemusel běžet. Vzal jsem si mobil, zvedl jsem se a pak jsem s krátkým pohledem na Taehyunga, který mi lehkým úsměvem dodal odvahu, opustil třídu.

Poznámka autora:
Tae nechápe, proč ho Jk skenoval pohledem. Ale teď mi řekněte, jestli byste ho taky takhle nepropalovali pohledem... Napište do komentů. ; )