V pondělí jsem šel do školy. Co bylo zvláštní, bylo to, že Taehyung ve škole nebyl.
Je snad nemocný?
Několikrát za den jsem zkontroloval, jestli mi nenapsal - ne. Nic.
Neříkal mi, že by někam jel.
První hodinu jsme měli mít fyziku. Ale Tae dlouho nepřicházel. Nakonec šel někdo od nás Taehyunga shánět a zjistilo se, že není ve škole a nikomu nedal vědět, že nepřijde. Už jen kvůli tomu jsem o první přestávce zavolal Jinovi.
,,Ahoj, Kooku." pozdravil mě přátelsky.
,,Ahoj, nevíš, kde je Tae?" zeptal jsem se nejistě.
,,Kde by byl? On nepřišel dneska do školy?"
,,Ne, ani nezvedá telefon a nic nenapsal. Ani ve škole nedal vědět, že nepřijde. A nezaspává. Nevíš ty o něm něco?"
,,To je divný.." zamručel, ,,Nevím o ničem, co by musel upřednostnit před školou.. Ne, to není možný. Ani mě nic nenapsal. Nemá dneska nějakou exkurzi nebo výlet se svou třídou?"
,,Ne, to bych věděl."
Znovu zamyšleně zamručel.
,,Jine," pípl jsem a moje obavy narůstaly, ,,Co když se mu něco stalo?"
,,Neboj, určitě je v pohodě a jenom.. Nemůže najít mobil..? Ne, to je blbost, stejně by mohl dát vědět jinak. Má počítač..." zavrhl to, ,,Kooku, neboj. Určitě je v pohodě. Po škole za ním zajdeš, ju? Určitě bude doma." pokusil se mě uklidnit a já jsem musel souhlasit.
___
Po škole jsem se vydal k Taemu. Brzy jsem stál před jeho domem.
Zazvonil jsem nic. Nic. Zaklepal jsem. Taky nic. Znovu jsem zazvonil. Ticho.
Nahlédl jsem oknem dovnitř. Viděl jsem do obýváku, který byl spojený s kuchyní. Ve dřezu byla pánev s tím, co Tae v pátek kuchtil a pak to spálil. Zůstalo to tam, kde to v pátek nechal, než mě doprovodil. Nic se od té doby nezměnilo. Všechno bylo tak, jak to tam nechal v pátek.
Vydal jsem se cestou, kterou se on musel vracet. Může někde ležet v bezvědomí nebo se zraněním, nebo dost možná v té temné uličce, kde bych se nedivil, že by ho tam nenašli. Možná i naštěstí jsem ho nikde po cestě nenašel.
Vytočil jsem Jina.
,,Ne-není doma a všechno je tak, jak to tam nechal v pátek." zadržoval jsem slzy, ,,Co když..?"
,,Kooku, uklidni se a běž domů." řekl, ale taky jsem z jeho hlasu poznal, jak je vyvedený z míry a trochu se mu třese hlas, ,,Volám policii."
ČTEŠ
V zajetí lásky - Vkook (18+)
Fanfiction„Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu. Zamčel. „Ne." „Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle. „Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě...
