V zajetí lásky - Vkook (18+)

47

„Tak, Tae, ty to zvládneš." říkal mi Jin do mobilu, „Hlavně shluboka dýchej a chovej se přirozeně."

„Jo, jo, moc ti děk- už jde! už jde-!"

„Uklidni se, Tae. Zvládneš to. Hlavně se chovej přiroze-"

To už jsem ale típl hovor a zhluboka se nadechl a vydechl, když šel Jungkook k mému autu, ve kterém jsem na něj čekal.

Po mém svěření se Jinovi uběhlo několik málo dní. Přemýšleli jsme, jak to mám Jungkookovi říct, přičemž mě Jin několikrát musel znovu a znovu přesvědčovat, že všechno dobře dopadne.

Nakonec jsme přišli na asi nejlepší řešení.

Rezervoval jsem tři místa v restauraci a spolu jsme před Jungkookem tvrdili, že to rezervoval Jin tajně za moje peníze pro mě, sebe a Jungkooka a já o tom nevěděl. "Byla by ale škoda těch peněz", za které byla místa rezervovaná, takže se Jungkook nechal přesvědčit a našel si den, kdy jeho rodiče "zase" nebudou doma. Jenže pár dní před oním dnem se nám Jin omluvil, že se nezúčastní, protože bude muset ten den být tu dobu na škole a tudíž nepřijede. I tak už se to ale nedalo vzít zpátky, takže mě a Jungkookovi takhle Jin udělal soukromí, abych měl klid a řekl to Jungkookovi. Byli jsme tak domluvení, ve skutečnosti byl doma a fungoval jako moje psychická podpora. A teď jsem čekal před Jungkookovým domem, abych ho vyzvedl. A právě vyšel z domu.

„Ahoj." pípl a usmál se na mě, když si sedl.

„Čau." usmál jsem se a skrýval tu neuvěřitelnou nervozitu a strach z jeho reakce, až mu to řeknu.

Vyjel jsem a cestou jsme si povídali. Abych se uklidnil, Jin mi přesně řekl otázky, témata a věty, které jsem měl a naopak nesměl říkat

Dorazili jsme a objednali si jídlo, které jsem po úspěšné "hádce" zaplatil já.

Konečně jsme se o něčem zapovídali a pak už to šlo. Jin mi přikázal mu to říct hned a maximálně po jídle, ale já jsem to ze strachu pořád odkládal. Až když jsme vyšli z restaurace, uvědomil jsem si, že potřebuju ještě čas a on ještě nesmí odejít.

„Neprojdem se v parku? Jestli tě teda nezdržuju. Klidně tě už můžu zavést domů." navrhl jsem mu a modlil se, aby kývl.

„Ne, klidně se zdržím." pípl nesměle a nesměle se i mírně usmál, „Naši nejsou doma a mě to nevadí."

Máš štěstí, Taehyungu.
Věděl jsem, že by mě Jin umlátil pánvičkou, kdyby zjistil, že jsem to Jungkookovi neřekl.

Pak jsem si všiml, že má jen lehkou mikinu. A pod ní měl jen triko s krátkým rukávem - toho jsem si všiml v restauraci. Odpoledne bylo teplo a teď, večer, taky, ale foukal poměrně silně studený vítr, takže bylo pociťově dost chladněji. A Jin říkal, že jestli na něj chci zapůsobit, nemůžu na něj srát a doufat, že mu zima nebude. To bych stejně sám dlouho nevydržel.

„Není ti zima?" zeptal jsem se, ale už jsem si sundaval svou teplou mikinu.

„To-to je dobrý.."

„Ne, nachladneš." dal jsem mu mikinu s úsměvem.

„A-ale co ty?"

„Mě není zima. Obleč si ji. Je dost teplá." usmál jsem se. Nakonec si ji teda oblékl a vyšli jsme.

Procházeli jsme se v ještě vánočně osvíceným parkem, na jehož osvícení všichni srali i když je už pomalu květen. To mi ale nevadilo, naopak jsem byl rád, protože tady nebyla taková tma a navozovalo to příjemný pocit. Já jsem se celou dobu povídání si s ním v hlavě snažil zformulovat zprávnou větu, jak mu to říct.

„Je tady hezky." usmál se po chvíli povídání si. Musel jsem souhlasit a taky se usmát.

Nějakou dobu jsme se procházeli a pak jsme došli k autu a já ho zavezl k jeho domu. Už chtěl vystoupit a rozloučit se, ale zarazil jsem ho.

,,A.. Jungkooku?" oslovil jsem ho trochu nervózně, čímž jsem ho zastavil, než otevřel dveře od auta.

,,Hm?" zvedl na mě ta svoje roztomilá až černá očka a vybídl mě mírným úsměvem.

Tak. Dýchej, Taehyungu. Ty to zvládneš.

,,Já vím, že je to možná takhle špatně a dost možná i odmítneš, ale.." odmlčel jsem se, abych si dodal odvahy, ,,Musím ti něco říct."

Poznámka autora:
Všichni víme, co chce Tae Jungkookovi říct, ale... Krom toho, že jsme to jako správný svině stoply už tady.. Jak si myslíte, že Jungkook zareaguje?