V zajetí lásky - Vkook (18+)

58

Nastalo úterý. Za ten celý den jsem se rozhodl pořád nechat Taehyunga se aspoň trochu zotavit.

Dopoledne jsem k němu zase přišel a nakrmil ho. Taehyung byl kvůli bolesti zřejmě hodně mimo. I žebro se nezlepšilo. Led jen zpomaloval a oddaloval něco, co pak stejně přijde.

Věděl jsem, že Taehyung dřív nebo později zemře. Nechtěl jsem ho ale nechat umřít ještě teď. Plánoval jsem si na něm ještě pořádně vybít zlost, aby poznal a doslova na vlastní kůži pocítil, jakou udělal chybu, že se mi sral do věcí. A co víc - že mě i po tom všem sral.

Znovu jsem Taehyungovi vyměnil led a odešel.
___

Nastala středa. Dneska jsem měl maturitu. Když tady Tae ještě byl, plánoval se mnou, že mi dopomůže si ještě procvičit poslední věci, abych neměl strach. Od té doby, co je ale nezvěstný, nemohl jsem na to přestat myslet. Několikrát se stalo, že jsem se sešel nebo si zavolal s Jinem, který se mi pokoušel pomoct a pomáhalo to, ale i tak jsem se nedokázal absolutně soustředit.

Maturitu jsem posral. Z češtiny jsem dostal 2, z matiky 1 a z angličtiny skoro 3, kdyby ten učitel nepřimhouřil oko. Totálně jsme to posral. Ale totálně. Nemůže to být horší.

Nedokázal jsem jsem se při ní absolutně soustředit. Myšlenky mi pořád sbíhaly k Taemu a sem tam mi i ukápla slza, kterou jsem ale rychle setřel.
___

Tohle se opakovalo i ve středu. Přišel jsem do sklepa, vymněnil Taehyungovi led, dal mu najíst, napít a odešel jsem.

Byl čtvrtek. Viděl jsem, že už Taehyung zase nabírá na síle. Tím jsem samozřejmě myslel to, že se mu nejen že vrátil opět hlas, což jsem poznal hned, jak mě začal prosit, ale taky se i mohl docela hýbat a i přes to, v jakém stavu bylo jeho zlomené žebro, mu už nehrozila smrt.

Připrav se, Taehyungu. Pomyslel jsem si. Tenhle hotel ti dneškem končí.
___

Z "klidu" mě najednou vyrušila noha, která mě silně nakopla do boku do kyčle*, až se ve mě zlomené žebro znovu nepříjemně pohnulo. Vylekaně a bolestně jsem vyjekl. Opět musel přijít tak tiše, abych ho nezaslechl.

,,Jak se máme?" zeptal se ironicky mile, popadl mě za vlasy a za ně mi zvedl hlavu, aby mi rozvázal látku kolem pusy.

,,P-prosíím.." vzlykl jsem a svíjel se bolestí, která mi proudila celým tělem z kopance.

,,Oslovení." připoměl mi ostře. Kousl jsem se do rtu a třásl jsem se strachem. Nechci se mu podvolit. Ne. Prostě ne.

Uslyšel jsem, jak si ironicky smutně povzdechl.

,,Dal jsem ti tolik času. Dokonce jsem se o tebe staral. Víc ode mě nemůžeš čekat." odmlčel se, ,,Ale ty si stejně asi nedáš říct, co?" a s těmito slovy mi několika silnými škubnutími roztrhl a "sundal" triko. Vyděšeně jsem křičel prosby a šátek na mých očích začaly opět už po několikáté propouštět slzy. Netušil jsem, co chce udělat.

Vstal a přešel ke skříni. Poznal jsem to podle toho, že jsem pak uslyšel, jak se v ní přehraboval.

Až když mě něčím silně švihl, přestal jsem drmolit prosby, prohl jsem se a zařval jsem bolestí.

Ze skříně jsem vytáhl sexuální bičík. Začal jsem ho jím švihat. Snažil se nějak krýt a řval bolestí.

,,Víš co?" zeptal jsem se s úsměvem po pár švihnutích, chytil jsem ho za bradu a otočil si jeho hlavu k sobě.

,,Zkusíš si takovou challenge.." ušklíbl jsem se a s jeho bolestným výkřikem jsem ho hrubě otočil z boku na záda. Začal zvedat nohy k břichu, ale jen jsem mu je odkopl, aby je zase narovnal.

,,Budeš takhle a čím víc se budeš bránit, tím víc dostaneš ran, ano?" pohladil jsem ho po tváři a lehce ho po ní popleskal, jako kdyby byl malé dítě.

Kdyby sebou házel a snažil se krýt, mohlo by se mu posrat něco s tím žebrem. Takhle bude víc trpět, já budu mít větši a lepší plochu, kam ho švihat a zároveň se minimalizuje, že by se mu to žebro někam zapíchlo. Mlčel, očividně se snažil vztřebat bolest, já jsem ale nehodlal čekat.

,,Odpověz!" přetáhl jsem ho po hrudníku a on sebou trhl a vykřikl, ale zůstal ležet na zádech.

,,A-a-ano, anoo.." brečel. No co? Může si za to sám. Kdyby mě nesral, nechal bych ho být. Možná...

Začal jsem ho plnou silou švihat po břiše a hrudníku. Když jsem byl v polovině, začala mu z ran trochu téct krev. A když jsem skončil, krev z něj už tekla, ale ne tolik, aby vykrvácel, než by se mu stihly vytvořit strupy. Ke konci taky už ani neřval a jen bolestně sténal a kňučel.

Skončil jsem a při pohledu na jeho zničené tělo jsem si potěšeně olízl rty. Uklidil jsem bičík, zavázal mu pusu a vypl jsem topení. Triko jsem mu schválně nedal. Ať mu je zima, hajzlovi.

Než jsem ale zasebou zavřel dveře, na chvilku jsem se pozastavil a poslouchal jeho bolestné kňučení a sténání. Usmál jsem se.

Cítil jsem, že se mi už brzy podvolí.

Poznámka autora:
* To si zapamatujte. Proč jsme napsaly, že zrovna tam? Hádejte do komentů. ; )

Ne, teď fakt. Zkuste hádat. Je to kvůli něčemu, co se už stalo...

Příští kapču věnujeme @Jeo9n_97, která si to po bezmála deseti dlouhých kapitolách Taeho utrpení, zaslouží. Co se asi bude v příští kapitole dít? ; )