V zajetí lásky - Vkook (18+)

20

Poznámka autora:
Tak tady máme druhé kulatiny... Bez mála 800 slov, zlatíčka naše. ; )
____________________________

„Jméno?" zeptal se policista, který seděl za Taehyungovým stolem, zatímco si urovnával papíry do komínku. Já jsem seděl od něj za stolem a snažil se si urovnat splašené myšlenky z Taehyungovy omamné vůně.

„Jeon Jungkook." pípl jsem opatrně.

„Věk?" zeptal se znovu neutrálním tónem hlasu, ani se na mě nepodíval. Od začátku, kdy jsem vešel dovnitř s dalším policistou za zády, onen policista seděl za stolem a doteď mi nevěnoval jediný pohled.

„17." pípl jsem stejně opatrně.

„Tak. ..." probodl mě pohledem, až jsem sebou trhl, jak jsem to nečekal, „Podle všeho sem pan Kim Namjoon nastoupil před necelým měsícem. Kdy začal s tím... Dejme tomu zneužíváním?"

„Hned první den, co nás začal učit."

Povytáhl trochu udiveně obočí a pak si něco zapsal do jednoho z papírů, které si chvíli před tím urovnal do komínku.

„Všiml si toho někdy kromě pana Kim Taehyunga někdo další?"

,,Ne."

Zase si tam něco poznačil.

,,Řekni mi o tom prvním všechno. První dojem, něco neobvyklejšího, co patří k jeho dalšímu chování,..." vzhlédl ke mě.

,,No.. Když přišel do třídy, řekl, že je náš nový třídní učitel a přejel třídu pohledem. Zastavil se na mě a... Pousmál se. Po-po hodině se mě normálně zeptal, jestli bych mu nemohl pomoct odnést krabice s učebnicemi do jeho kabinetu. Byly dvě a on vzal jednu. Odnesl ji tam a já vzal tu druhou. Řekl, že ji mám postavit ke stěně na zem, kam položil tu první a když jsem to udělal, najednou zavřel a šel ke mě..." na chvíli jsem se odmlčel. On mě tentokrát pozorně poslouchal.

,,A?" pobídl mě, abych pokračoval, ,,Jak to probíhalo?"

,,Zeptal jsem se, jestli už nemůžu jít, ale on mě beze slova přitiskl svým tělem ke zdi a Políbil mě. Snažil jsem se ho odstrčit, ale chytil mi ruce a držel mi je jednou rukou nad hlavou u stěny. Dělal mi cucfleky na krku a pak mě dál líbal. Za-začal mi rozepínat košili a tak jsem.. Začal spolupracovat, aby mě nedržel tak pevně a já mohl utéct. Pak jsem ho odstrčil a utekl." pípl jsem tiše.

„Hm.." zabručel souhlasně, zatímco si to psal do jednoho z papírů, „Vzhledem k tomu, v jaké jsi byl situaci, jsi dobře udělal." řekl, aniž by vzhlédl od papíru, do kterého si všechno zapisoval.

„Zkusil jsi tohle i někdy později?"

„Ne."

„Vždy si tě za nějakou záminkou pozval do kabinetu a tam si s tebou dělal, co chtěl?"

„Ano."

„K souloži nikdy nedošlo, je to tak?"

Nepatrně jsem zavrtěl hlavou* a měl co dělat, abych se nezačervenal.

„A co dělal jako nejhorší? Pan Kim Taehyung nahlásil, že jsi měl rozepnutou košili a i trochu natrhlou, když vešel a zastavil to. Tu tady, předpokládám nemáš." vzhlédl ke mě od papírů.

Zavrtěl jsem hlavou.

„Vždy to skončilo u rozepnuté košile? Zašlo to někdy dál?"

„Ne, nezašlo."

„Ta košile ale bude potřeba jako důkaz."

„Má-mám fotky. I fotky.. Cucfleků a dál." pípl jsem nesměle.

„Máš je tady?"

Přikývl jsem a vytáhl mobil.

„Tak je ukaž." povzdechl si trochu unaveně.

Najel jsem na Gmail a otevřel fotky, které mi Taehyung poslal. Ukázal jsem mu je.

Vzal si ode mě mobil a zatímco je projížděl, v jeho výraze se odráželo překvapení, ale i nechuť. Pak mi mobil vrátil.

„Dobře." řekl ještě pořád překvapeně, „Teď mi řekni, všechny záminky, pod kterými si tě zval do kabinetu a jak ses dostal pryč. Bylo to teda tak, že jsi stihl utéct dřív, než udělal něco dál?" vzal další papír a tam něco vyplnil.

Přikývl jsem.

„Další den jsem přišel do školy a ve skříňce mi nechal vzkaz na papí-..."

„Vzkaz? Ve skříňce?" přerušil mě a pozorně na mě vzhlédl, „Co tam psal? Máš ho?"

„Mám ho ve skříňce."

„Z věcí ve skříňce ti nic nezmizelo?" zase si něco zapsal do papírů.

„Ne."

„Ten vzkaz si pak vezmu. Bude se taky hodit jako důkaz. Dělo se potom ještě něco?"

„Jak jsem ho dočetl, ohlédl jsem se a on stál na druhé straně chodby a sledoval mě. Zavřel jsem skříňku a chtěl jít do třídy. Bylo pár minut před zvoněním a nikdo už na té chodbě nebyl, takže mě dohnal a přitiskl mě na zeď..."

„Na chodbě?" přerušil mě.

„Ano."

„Máte tam kamery?"

Pak jsem si to uvědomil. Můžu mít další důkaz.

„A-ano." vyhrkl jsem rychle.

„Podíváme se na kamerový záznam a rovnou nám ukážeš ten vzkaz." rozhodl a vstal. Taky jsem se zvedl a rozešli jsme se k počítači se záznamy z kamer.

Poznámka autora:
* To bychom Taemu přece nemohli udělat... Nebo ano? Dej vote, jestli s námi souhlasíš. ; )