It Sounds Better

14 // felix

^ lemme introduce u 2 hailey

✈

A tak se Felix ocitl znovu za dveřmi Haileyina a Harveyho bytu. S krabicí sušenkové zmrzliny namísto sušenek v ruce zaklepal a čekal. Přesně jak mu Hailey psala.

Ale Harvey neotvíral.

Tedy do doby, kdy se z bytu ozvala rána, několik nadávek a následně i blížící se rychlé kroky. A pak Harvey konečně otevřel. Felix si ho s nakrčeným obočím prohlédl.

,,Cos dělal, proboha?" zeptal se.

,,Taky tě zdravím," opáčil Harvey ironicky. ,,Narazil jsem do zdi. Nic extra. To se stává víš. Nerad lidem otevírám, tak občas doufám, že mě ta rána zabije nebo tak něco."

,,To je chytrý, někdy to musím vyzkoušet," poznamenal Felix.

,,Jasně. Takže, asi pojď dál abys mi řekl, co tu vůbec děláš a taky čím tě Hailey uplatila," rozhodl Harvey a uhnul že dveří, aby mohl Felix vejít. Společně se vydali do kuchyně.

,,No, Hailey mi psala, abych ti přinesl sušenky," začal Felix a opřel se o kuchyňskou linku. Harvey se vyhoupl na pult naproti němu a pokývl hlavou: ,,Ale máš zmrzlinu."

,,Jo. Nevěděl jsem, jaký sušenky vybrat. V obchodech jich mají tolik!" vysvětlil Felix.

,,To nevadí, myslím, že zmrzlinu přežijeme taky," ujistil ho Harvey a naklonil se dolů z pultu pro lžičky ze zásuvky.

,,Přežijeme? Jako my?"

,,No, jo? Přece je divný, abys mi jen přinesl zmrzlinu, nic z ní neměl a zase šel," konstatoval Harvey a podal tmavovlasému chlapci, který stál proti němu lžičku. Ten se zasmál: ,,Divný je to i bez toho, ale díky."

,,To je sice fakt, jenže co my s tím můžeme udělat, když se Hailey rozhodla nám svým plánem kompletně překopat životy?"

,,Počkej, tohle nebyl tvůj nápad?" zeptal se Felix a zmateně naklonil hlavu na stranu. Pohled, který doposud upíral na Harveyho, pak ale musel sklopit, jak se snažil otevřít krabici se zmrzlinou.

,,Cože?" rozesmál se Harvey. ,,Nevykládej si to nějak špatně, ale před chvílí jsem ti vylíčil, jak jsem narazil do stěny, abych nemusel mluvit s někým, kdo klepal. Vážně si myslíš, že bych se prosil o něčí přítomnost, i kdyby měla být tvoje?"

,,Páni. Hailey mi řekla, že s ji prosil, aby tohle zařídila. A já tomu fakt uvěřil," přiznal Felix a Harvey se začal smát ještě víc.

,,Vždyť Hailey ani neumí lhát," řekl a Felix přikývl. Protože přesně to si až doposud taky myslel.

,,No co," zamumlal Harvey a poposedl si kousek doprava, načež ukázal na místo vedle sebe a tázavě se podíval ne Felixe. Jako by se ptal, jestli si půjde sednout k němu. Felix pochopil a vyhoupl se na pult kousek od Harveyho. Zmrzlinu položil mezi ně a bez váhání si jí na lžičku trochu nabral.

,,Uhm," odkašlal si menší z chlapců a znovu tak upoutal Felixovu pozornost. ,,Jason tě sem jen tak pustil?"

,,Vlastně není doma," objasnil Felix. ,,Jsem tu tak trochu na misi, protože existuje pravděpodobnost, že se kdykoliv vrátí domů a já tam nebudu."

,,A co budeš dělat, když se opravdu vrátí?" položil Harvey další otázku a lžičku opět zabořil do zmrzliny.

,,Kdo ví," odpověděl Felix a volnou rukou si prohrábl vlasy.

,,Je to s ním fakt tak strašný, jak Hailey říká? Jako, to že tě bije je úplně jasný, ale..." zamumlal Harvey a opatrně vyhrnul Felixovi jeden rukáv mikiny. Vypadalo to, že se chce přesvědčit o pravdivosti vlastních slov.

Felix zavrtěl hlavou. Nevěděl, jak jinak reagovat. Čím víc s Harveym o Jasonovi mluvil, tím víc si uvědomoval, jak se věci doopravdy mají. To ho děsilo.

,,Víš, ten Haileyin plán je docela pitomost, ale ta část, která tě má zachránit před Jasonem mi dává smysl."

Felix věděl, že má pravdu, jen si to nechtěl připustit. Proto se rozhodl změnit téma.

,,Když se o tobě Hailey zmiňovala, říkala většinou, že jí dělá starost, jak se bojíš mluvit s lidma," nadnesl.

,,Hm?" vydal ze sebe Harvey s pusou plnou zmrzliny.

,,Myslím, že si vedeš dost dobře," prohlásil Felix. Harvey se pousmál a nepatrně mu zčervenaly tváře. Modré oči sklopil ke krabici, která už byla zpola prázdná.

,,Díky," odpověděl téměř šeptem. Najednou před Felixem seděl zase ten šíleně nervózní Harvey, kterého před několika dny poznal.

A jemu ani nedošlo, že se potom dost dlouho trochu hloupě usmíval.