It Sounds Better

20 // felix

uhm, ráda bych na začátek podotkla, že cokoliv, co cal řekl/řekne, udělá - včetně toho, že existuje - má na svědomí isonehouram
ne já, nee, takže jestli caleb něco provedeeeee
já za to nemůžu, hehe :))

✈

Z chodby se ozvalo rázné zaklepání a Felix si povzdechl. Celé dopoledne nemohl přestat přemýšlet o tom, co by Caleb mohl chtít. A nepřišel na nic. Zvedl se ze židle a tak pomalu, jak se dalo, šel otevřít.

Spatřil Cala, který se očividně za dobu, co se nestýkali, nestal hipíkem. Když se na něj díval, stále měl pocit, jako kdyby pozoroval svůj odraz v zrcadle. Ta skutečnost Felixe trochu uklidnila.

,,No tak povídej, co se děje?" zeptal se Felix a poodstoupil ode dveří, aby Cal mohl vejít dovnitř. Ten následně prošel okolo něj a s pousmáním řekl: ,,Ahoj, bro."

,,Ahoj," opáčil a protočil očima. Jakmile zavřel, obrátil se čelem ke Calebovi. ,,Takže?"

,,Jason tu není?"

Felix zavrtěl hlavou: ,,Ne. Psal jsem ti, že tu nebude. Jinak bych tě sem nenechal přijít dneska."

,,A v kolik se vrátí?" vyzvídal Cal a Felix si povzdechl: ,,Po sedmý, nechceš ale přece mluvit s ním?"

,,To ne, přišel jsem za tebou," odpověděl a rozhlédl se kolem. Skoro jako kdyby se snažil vyhnout očnímu kontaktu se svým bratrem. ,,Tak jak žiješ?"

Felix ze sebe vydal trochu přidušený, ironický smích. Situace, v níž se zrovna nacházeli, mu najednou začala připadat vtipná. Jak se Caleb snažil vyhnout důvodu, proč přišel. Bylo to tak absurdní.

,,Asi dobře, myslím. No a ty?"

Cal vylovil z kapsy svého kabátu pomačkanou obálku. ,, Něco jsem ti přinesl," řekl, odkašlal si a aniž by se na Felixe podíval, pokračoval: ,,No, je to dopis, ale chci abys ho otevřel až na Vánoce."

,,Tak dobře," souhlasil Felix. ,,Pokusím se ho do tý doby neztratit."

Jak bych taky mohl, pomyslel si a natáhl ruku, aby mu Caleb obálku mohl předat. On ale očividně váhal, jestli je to dobrý nápad. Nakonec mu dopis dal a pohled bleskurychle sklopil ke špičkám svých bot.

,,Uh, děkuju Cale," poděkoval Felix a nervózně se na svého bratra usmál, přestože Cala jeho obuv ho v tu chvíli asi zajímala víc.

,,Mám tě rád, Lixi," vyhrkl najednou a prudce zvedl hlavu, aby se Felixovi podíval do očí. ,,A rád jsem tě zase viděl."

,,Já tebe taky. Měli bychom trochu udržovat kontakt. Aspoň..." odmlčel se: ,,V rámci možností."

Caleb se zeširoka usmál a opáčil: ,,Jo, to bychom měli..."

Poté mezi nimi zavládlo ticho. Strnule se si opětovali úsměvy, dokud se Cal nerozhodl znovu promluvit: ,,A Lixi?"

,,Hm?" zamumlal Felix.

,,Můžu tě obejmout?"

,,Jasně," přikývl a vtáhl své dvojče nejmíň po roce znovu do objetí. Na tom okamžiku bylo cosi uklidňujícího. Felix se cítil v bezpečí a důležitý. Nepřemýšlel nad tím často, přesto mu Caleb chyběl. 

Jakmile se od sebe odtáhli, unisono prohlásili: ,,Veselé Vánoce!" načež se Felix se smíchem plácl do čela. Cal se sice smál s ním, jenže brzy jeho tvář tak nějak posmutněla. Na rtech mu sice zůstával úsměv, ale už ne tak upřímný.

,,Tak... Já půjdu. Mason na mě venku čeká," řekl polohlasem.

,,Tak se měj, snad se brzo zase uvidíme," rozloučil se Felix otevřel dveře, aby Caleba pustil z bytu.

,,Měj se."

✈

Ač se Felix snažil splnit slib, který Calebovi dal, zvědavost nad ním vyhrála. Neuběhly ani dvě hodiny od toho, co se rozloučil s bratrem, když obálku otevřel.