It Sounds Better

39 // hailey

není deset minut před půlnocí, hahaaa
(taky to podle toho vypadá, už abych zase psala v noci, tak jak to má být)

✈

,,Jsem doma, Harvie! A mám sušenky!" zavolala Hailey a hodila svazek klíčů na skříň. Vždycky, když tohle říkala, musela se zasmát. Zněla totiž úplně jako babička Greta.

,,Harvey?" zopakovala, když se jí nedostalo žádné odpovědi.

Možná, že přeslechl tu část o sušenkách, napadlo Hailey a rozsvítila.

,,Moje oči!" vykřikl Harvey a Hailey se rozesmála: ,,Stačilo je zavřít, většina lidí totiž nežije po tmě jako ty."

,,Nech si to, já nemůžu za to, že Felix zhasnul, když odcházel," zamumlal Harvey otráveně a podepřel si bradu rukou.

,,Felix tu byl?" zeptala se Hailey a hodila Harveymu balíček sušenek, načež si sedla na zem proti němu. Její bratr pouze přikývl, přičemž mu do obličeje spadlo několik pramenů tmavých vlasů.

,,Ty ty sušenky nebudeš jíst?" zajímala se, jelikož obyčejně už by polovina balíčku byla ztracená v nenávratnu.

,,Já nevím," opáčil Harvey. Odhrnul si vlasy z očí a povzdechl si. Hailey se natáhla a se slabým úsměvem ho pohladila do po tváři. ,,Proč tu Felix byl?" položila další otázku a očekávala, že jí začne vyprávět o Felixově odjezdu z města. Místo toho ale Harvey prohlásil: ,,Asi potřebuju další téměř-rozchodovou zmrzku. A jednu navíc k tomu."

,,Zrovna dneska, když jsem koupila sušenky. K čemu tuhle zmrzlinu? Vždyť říkal, že už žádnou nebudeš potřebovat."

Harvey se ušklíbl. ,,No jo, ale Jason na to přišel," vysvětlil jednoduše, přičemž pokrčil rameny a rozbalil balení se sušenkami.

,,Na co přišel?" nechápala Hailey a Harvey s plnou pusou řekl: ,,Da bně," a ukázal při tom na sebe.

,,Sakra," vydechla Hailey. Harvey kývnul na souhlas.

,,Jo, sakra."

,,No," začala a sebrala Harveymu jednu sušenku. ,,A jak Felix vypadal?"

,,Roztrženej ret, obrovská modřina na lícní kosti, škrábance na krku. Taky měl červený oči a pořád se třásl a byl v obličeji bělejší než obvykle, ale to asi tou modřinou," popsal Harvey a lehl si na záda s nohama stále napůl překříženýma.

,,Nekulhal nebo tak?" ujišťovala se Hailey a sledovala každý pohyb svého bratra. V duchu proklínala celou Jasonovu existenci a litovala, že ho ještě neskopala ze schodů. Nebo nejvyššího patra mrakodrapu.

,,Ne, asi ne. Můžeme o něm teď prosím přestaň mluvit?"

,,Jasně," přikývla Hailey a vstala. ,,Ještě něco?"

,,Mhm," zamumlal Harvey. ,,Jíst sušenky, zůstat celou noc sedět uprostřed obýváku a ráno společně nadávat, protože oba půjdeme do školy totálně bez energie a nebo rozlámaný kvůli spaní na podlaze. Prosím."

,,Nemůžu říct, že by se mi zrovna chtělo, ale co můžu dělat. Dojdu ještě koupit tu zmrzlinu," prohlásila Hailey a Harvey se malinko usmál: ,,Škoda, že si nemůžu vzít v budoucnu tebe, Ley."

,,To asi nepůjde, no," zasmála se Hailey a sehnula se, aby Harveyho pohladila po vlasech. ,,Jak dlouho už tady vůbec takhle sedíš?"

,,Dost dlouho na to, aby postrádalo smysl ještě vstávat," konstatoval Harvey a Hailey zavrtěla hlavou: ,,Víš ty co, půjdeš se mnou."

,,Vždyť je tam zima a moje srdce každou chvíli pukne žalem," vydechl Harvey se vší vážností.

,,Koukej se zvednout. Dokud zvládneš takhle přehrávat, zvládneš i jít koupit zmrzlinu. Nemůžeš tady zůstat zavřenej navěky," rozhodla Hailey.

,,Ale to bych rád."