It Sounds Better

27 // harvey

právě jsem si prošla lehkou existenční krizí, protože jsem nemohla najít svoje letadlo

jelikož tenhle mobil tyhle letadla nevede, hahaaaa

a taky hvězdičky u mtm už nemám tak hezký (tohle je profesionální reklama mimochodem)

✈

Předstírat, že se nic nestalo, bylo těžší než Harvey čekal. Protože se toho stalo zatraceně moc. A navíc se Hailey rozhodla uspořádat něco, co by Harvey nazval jako 'Máš smůlu Harvey, dneska se nevyspíš, jen se budeš cpát zmrzlinou a budeš nucen vykládat své sestře každý detail z noci na nový rok a poslouchat její zasněné vzdychání a nadšené výkřiky, dokud si nepřijdou stěžovat sousedi, že jim budíte děti.'

Hlavně, že ty děti pravidelně nebudily Hailey ani Harveyho přes víkend v půl sedmé.

Nicméně Haileyino vyzvídání rozhodně nepomáhalo přerušit tok myšlenek, v nichž se nacházel Felix, Felix, Felix, občas nenávist vůči Jasonovi, ale primárně Felix. Naopak se pak chtěl vrátit tu zpátky v čase, nikdy se od Felixe neodtáhnout a nikdy neříct, že by měli dělat, jako by se nic nestalo. Na Harveyho imaginárním žebříčku 'Největší pitomosti, co jsem kdy řekl' se tohle vyšplhalo velmi, velmi vysoko.

,,Nikdy jsem neviděla babičku tak nadšenou," prohlásila Hailey a na malý moment stáhla Harveyho zpět do reality. Což ale pochopitelně nemělo dlouhého trvání, jelikož Harvey si před pár dny uvědomil jednu zásadní věc.

On byl totiž příšerně zamilovaný a netušil, co se sebou. Všechno kolem Felixe mu připadalo tak neskutečně složité.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptala se Hailey, čímž Harveymu zabránila se ponořit hlouběji do sebelítosti, ke které zjevně začínal mít sklon.

,,Nad Felixem. To je přece pointa tohohle večera, ne? Tohle a téměř-rozchodová zmrzka."

,,O téměř-rozchodu si nic neřekl. Obecně jsi toho moc neřekl. Co se stalo? Mám Felixovi, přejet nohy parním válcem?" řekla Hailey a ustaraně sledovala každý Harveyho pohyb.

,,Ne, radši mně," zamumlal Harvey a strčil si do pusy polévkovou lžíci vanilkové zmrzliny. Hlavu si opřel o stěnu, padal únavou.

,,To nechápu."

,,Jsem idiot, Jason je debil, Felix je pitomec a to všechno vím díky tobě a tvýmu dohazování, za který jsem ti vděčnej víc než bych měl. Protože Jason je pořád debil a Felix to nevidí a to z něj dělá pitomce. Jenomže mně je z nějakýho důvodu úplně jedno, jakej je to pitomec," vychrlil Harvey. Mluvil tak nahlas, až téměř křičel. Ve tři hodiny ráno v domě, kde nebydleli sami a stěny měli z papíru. Ale Harveyho to ani v nejmenším nezajímalo.

,,Já tě tak trochu chápu, Jason zkazí všechno," konstatovala Hailey se smutným úsměvem na rtech.

,,Nemyslím si, že mě chápeš, ale jak chceš. Můžu ti teď usnout na rameni a pak ráno nadávat, proč jsi mě nevzbudila a nedokopala do postel? Prosím?" zeptal se Harvey znovu klidným hlasem a Hailey mu rukou pocuchala tmavé vlasy: ,,Jasně, že můžeš."