It Sounds Better

68 // felix

představuji vám nejdelší kapitolu
v celém isb

ani mě nepřekvapuje, že je to zrovna tahle, hehe

✈

Aspoň to zkus.

Amelii se to snadno říkalo. Ona právě nestála před rozhodnutím, které jí mohlo zničit život. Nebo ho během chvíle obrátit k lepšímu.

Jenže Felixova hlava byla plná všemožných 'co kdyby'. Co kdyby Jason nakonec skončil ve vězení? Co kdyby Jason rovnou řekl, že si pomoct nechá a nemyslel to vážně? Co kdyby se včas neobjevil nikdo, kdo by zuřícího Jasona od Felixe odtrhnul?

Zatímco přemýšlel, díval se z okna ven na runway. Začínalo jaro, ale dnes pršelo a foukal silný vítr. Felix se snažil se příliš nerozptylovat myšlenkou, jak rád by si do skicáku načrtnul některá z letadel a bouřková mračna nad nimi. Potřeboval se soustředit na situaci, v níž se zrovna nacházel a ne létat hlavou v oblacích - téměř doslova.

Jason seděl těsně vedle něj, paži měl přehozenou přes opěradlo Felixovy židle. I jeho přítomnost Felixe tak trochu rušila. Byl až nepříjemně blízko.

Aspoň to zkus.
Aspoň to zkus.
Aspoň-

,,Jasone?"

Felix se nechystal ho oslovit. Nechtěl to udělat. Ještě dostatečně nezvážil všechna pro a proti. Nicméně stalo se, a tak toho Felix rozhodl pokračovat. Mohl sice vymyslet nějaký jiný důvod, proč promluvil, ale alespoň nemusel později sbírat odvahu začít znovu.

,,Hm?" zamumlal Jason v odpověď a Felix mu pohlédl do očí. Cítil, jak se mu potí dlaně a třesou ramena, přesto se snažil působit vyrovnaně.

Tohle zvládneš, povzbudil se v duchu.

,,Chtěl bych tu zůstat," řekl na úvod. Mluvil polohlasem. Ztěžka polkl, když viděl, že se Jason chystá protestovat. ,,O tom už jsme mlu-."

,,Chci ti pomoct," přerušil ho Felix. Tolik se soustředil na to, aby udržel jejich oční kontakt a působil sebejistě, až skoro zapomínal mrkat. Cítil, jak Jason ztuhl. Z jeho výrazu vyčetl, že na moment znejistěl. Možná čím víc Felix tu větu opakoval, tím víc mu ji Jason věřil.

,,Chceš pomoct sobě ode mě," opáčil Jason vzápětí a zničil Felixovy teorie. Přimhouřil oči a zřejmě se snažil odhadnout, čeho se snaží Felix dosáhnout. Marná snaha - on totiž sám netušil, co dělá.

,,Chci pomoct tobě. To nakonec pomůže i mně," připustil.

,,Dobře. Můžeš mi pomoct mimo Atlantu," ušklíbl se Jason a čekal na Felixovu reakci. Ta byla daleko pohotovější než by oba čekali. ,,Vaši tě doteď pořádně nepřijali. Tam to bude jen horší."

Jason rychle ztrácel trpělivost; koneckonců jako obvykle. Felix sledoval jeho tvář a viděl, jak zaťal zuby. Začínal nahánět strach. Zatím jen maličko, jako gumoví hadi. Jenomže bylo pouze otázkou času, kdy přijde něco daleko hrozivějšího. A přestože Felix vytočeného Jasona vídal často, nepřestával ho děsit.

Felix záměrně pokračoval v přilévání oleje do ohně. Zvolil přitom novou taktiku. ,,Chci zůstat s Harveym," prohlásil. Jason šokovaně vyvalil oči - Felix mu toto nikdy předtím neřekl přímo.

,,Neodjedu s tebou pryč. Je mi jedno, jestli tě rodiče budou mít za idiota nebo ne. Zůstanu tady."

Odhodlání v jeho hlase, ač falešné, Jasona zjevně vykolejilo. Problém nastal, když si Felix uvědomil, že neví, co dál. Jednal naprosto spontánně a nesnášel to.

Zvedl se z modré plastové židle, vzal si svůj batoh a chystal se pomalu odejít. Jason ho nenechal, což Felix očekával.

Chytil ho pevně za zápěstí a prudce ho otočil čelem k sobě. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" procedil mezi zuby. Nehty zatínal Felixovi do kůže. V obličeji rudnul. Vypadal děsivě.

V podobných situacích se zdálo nemožné, že dosud existovala část Jasona, do níž se Felix zamiloval, a kterou určitým způsobem miloval stále.

,,Jdu domů, nikam nepoletím," pronesl Felix překvapivě přesvědčivým, ledově klidným hlasem. Jason se zhluboka nadechl.

,,Sedni si zpátky a přestaň dělat scény," přikázal Felixovi, který zavrtěl hlavou. ,,Ne."

,,Sedni s-,"

,,Ne," skočil mu Felix do řeči, což zřejmě byla poslední kapka. Jason se postavil a chytil mladšího chlapce za vlasy.

,,Ptal jsem se tě snad?" řekl. Mluvil tiše, aby ho neslyšeli lidi okolo.

,,Jdu domů," zopakoval Felix a pokusil se Jasonovi vysmeknout. V ten okamžik ho uhodil poprvé. Lícní kost ho zabolela a málem si prokousl ret. Víčka stiskl pevně k sobě než znovu promluvil.

,,Jdu domů."

Jason pustil jeho čelist a ustředřil mu další ránu. Tentokrát nebyla mířená tak přesně jako ta první. Jasonova pěst sjela po Felixově krku.

Sykl bolestí a připomněl si, proč ji podstupuje. Narovnal se. ,,Jdu domů," řekl důrazně. Nenamáhal se s vymýšlením čehokoliv jiného. Dokud ta dvě slova stačila k rozčilování Jasona, nepotřeboval další.

Jasonovo se přestal ovládat a během pár minut Felixe bil hlava nehlava a když se na moment odvážil otevřít oči, viděl několik lidí, kteří k nim spěchali. V uších mu hučelo, neslyšel je, i když asi křičeli. Na jazyku cítil vlastní krev. Před očima se mu dělaly mžitky. Nedokázal se držet vzpřímeně. Všechno ho bolelo, už si ani neuvědomoval, kam ho Jason zrovna udeřil. ,,Jdu domů," mumlal. Tušil, že nebude trvat dlouho než ztratí kontrolu nad vlastním tělem a omdlí.

A netrvalo.