It Sounds Better

64 // felix

my dear soulmate,
i was lying to you again, i'm so sorry

hopefully a couple of guys being dudes can make you forgive me~

✈

jason 🌻❤️
No, je to tady
Tvůj poslední den s Harleym
Jaký to je?

Felix ❤️
nech mě sakra žít, jasone
aspoň dneska
to, že si nechceš nechat pomoct
a taky to, jakej vliv tvoje chování
má na mě, mě vytáčí dost i bez těchhle zpráv

jason 🌻❤️
Takový divadlo okolo toho
Užij se ten úplně poslední den
na maximum, uvidíme se zítra

Felix ❤️
skvělý, dík za připomenutí

✈

Felixovi připadalo, jako by poslední tři týdny běžel čas alespoň pětkrát rychleji. Během mrknutí oka byly pryč a Felix by se nejraději vrátil na jejich začátek a strávil s Harveym a Hailey víc než směšně krátkých jednadvacet dní.

Chtělo se mu brečet. Stále netušil, jak sebe i Jasona dostat ze situace, v níž se nacházeli a odletět měli už pozítří večer. A potom už dost možná bude pozdě cokoliv zkoušet.

Když teď s Harveym v tichosti koukali na město a rukou drželi hrnky s horkou čokoládou, Felix si dokola a dokola v hlavě přehrával svůj naprosto zbytečný seznam důvodů, proč, nechtěl pryč.

Bod číslo jedna - Harvey, Harvey, Harvey. Protože by ho nezvládl ztratit tak brzy (to vlastně dost pravděpodobně ani později). Protože si už neuměl představit večer bez sezení na okenním parapetu vedle Haileyina kaktusu a konverzací o hloupostech. Protože Harveymu nedokázal ublížit, i když nepřímo. Protože se do Harveyho zamiloval až po uši a jednoduše nemohl žít tak daleko od něj.

Bod číslo dvě - Hailey. Felix už si nepamatoval, jaký byl jeho život bez ní. Bez jejích textovek na dobrou noc, přátelských polibků do vlasů, nekonečných rozhovorů a společné závislosti na kávě. O nic z toho Felix nehodlal přijít.

Bod číslo tři - máma. Kupodivu tahle část seznamu byla pro Felixe taky hodně důležitá. Litoval, že si nenašel chvilku na to, aby za ní zašel a popovídali si - dokud mohl.

Bod číslo čtyři - táta a Caleb. Pomyšlení, že nebude mít možnost se kdykoliv sebrat a jít na hřbitov navštívit tátu, mu trhalo srdce. Stejně tak i Caleba, ať už se s ním dělo cokoliv.

Poslední bod, číslo pět - Jason. Ten tak trochu vybočoval. Felix netušil, jak byť sám sobě popsat a vysvětlit tuhle část svých myšlenek. Potřeboval Jasonovi co nejrychleji pomoct a zároveň se dostat dál od něj. A mimo Atlantu nebude nikdo, kdo by Felixovi kryl záda.

Ticho přerušilo jeho frustrované povzdechnutí. Vypadalo to, že neexistuje řešení, které by nikomu nějak neublížilo.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Harvey polohlasem a napil se vlažné čokoládu ze svého červeného hrnku, jež následně položil vedle sebe. Pohladil Felixe po ruce a při pohledu na blednoucí jizvy na jeho předloktí se zamračil. Harvey toho o nich nikdy moc neřekl, ale z jeho výrazu Felix poznal, co si asi myslí.

,,Nad tebou, Hailey, nad Jasonem a tak," odpověděl Felix na Harveyho otázku a zadíval se mu do očí. Harveyho tváře najednou znachověly, načež stydlivě uhnul pohledem.

,,Co je?" zasmál se Felix.

,,Jen jsem si na něco vzpomněl," zamumlal, zatímco si hrál s okrajem svého trička.

,,Na co?" vyzvídal Felix a odhrnul Harveymu vlasy z čela, protože mu vůbec neviděl do obličeje. ,,Podívej se na mě prosím a řekni mi to."

,,Fajn, um," začal a opravdu se na chvilku podíval na Felixe. Jenže nakonec stejně znovu sklonil hlavu. ,,Víš, jak jsi říkal, než Jason odjel, že spolu strávíme úplně každou minutu těch tří týdnů a já jsem ti řekl, že třeba ve sprše se bez tebe obejdu?"

,,Jo?"

,,Nestrávili jsme spolu každou minutu," konstatoval Harvey a Felix pochopil kam tím míří. ,,Snažíš se mi naznačit, že se beze mě ve sprše nakonec neobejdeš?" zeptal se a nakrčil obočí.

,,Nejspíš?"