It Sounds Better

35 // felix

daily updates: dead
but hear me out - ono prostě najednou bylo jedenáct večer a já jedla müsli z hrnku, bcs jsem byla líná dojít pro misku a kapitola neexistovala, nemůžu za to

✈

,,Jasone," zašeptal Felix Jasonovi u ucha a jemně s ním zatřásl. Nedočkal se žádné reakce ani poté, co ho opakovaně prstem dloubal do ramene. Víčka se mu chvěla, jak ve spánku hluboce dýchal a řasy v tlumeném světle malé lampičky vedle postele vrhaly krátké stíny na jeho líce. Felixovi bylo téměř líto ho budit, protože vypadal tak hezky a co víc - naprosto neškodně.

,,Jasoneee," zopakoval o trochu hlasitěji. Stále nic. Až když Felix rezignovaně padl hlavou do polštáře a celá postel se otřásla, se Jason probudil.

,,Lixi?" zamumlal rozespale nakřáplým hlasem. ,,Kolik je?"

Felix natáhl ruku k nočnímu stolku a po paměti nahmatal svůj mobil. Když se displej rozsvítil, což ho málem připravilo o schopnost vidět, tiše zanadával. ,,3:32," odpověděl po chvíli a Jason si povzdechl.

,,Proč nespíš tentokrát?" zeptal se otráveně - přece jen, bylo půl čtvrté ráno.

,,Víš, když jsi přijel nechtěl jsem tě tím nějak zatěžovat a navíc jsem měl pocit, že by tě to nezajímalo," vysvětloval Felix popravdě, schválně se ale vyhýbal tématu a sám vlastně netušil proč.

,,K věci, Felixi, celkem rád bych ještě spal," konstatoval Jason a podepřel si bradu rukou. Felixe znovu překvapila změna jeho přístupu, ostatně jako vždy. Jasonova nepředvídatelnost jednoduše neznala hranic.

,,Víš co, spi. Můžeme si o tom promluvit ráno, jestli ti to nevadí. Nebo nemusíme, pokud tě to nezajímá. Jak budeš chtít," prohlásil Felix a snažil se nedat najevo sebemenší známky zklamání.

,,Skvělej nápad," konstatoval Jason a zavřel oči. Když si Felix sotva slyšitelně povzdechl, natáhl k němu ruce a znovu, tentokrát polohlasem, promluvil: ,,Pojď sem."

Přitáhl si Felixe k sobě. Neohrabaně, vzhledem k tomu, že se vůbec nedíval, co dělá. Po krátké odmlce opět přerušil ticho: ,,Zavři oči a spi."

,,Kdyby to bylo tak jednoduchý," opáčil Felix a protočil panenky, přestože to Jason nemohl vidět. Poté natáhl ruku a zhasnul lampičku. Pokoj se ponořil do tmy.

,,Počítej ovečky."

,,Za tu dobu, co se snažím usnout, bych jich napočítal víc, než kolik jich na světě existuje," poznamenal Felix a položil si hlavu na Jasonovo rameno.

,,Nekecej a aspoň se snaž usnout," řekl Jason a zanedlouho usnul. Narozdíl od Felixe, který přes veškerou snahu po zbytek noci skoro nespal. Vynaložil tolik úsilí - dokonce napočítal víc než tisícovku ovcí. Ale docela zbytečně. Myšlenky, točící se nejen okolo Caleba, Harveyho a Jasona, mu zkrátka nedaly spát.