Podstata duše

Kapitán - 9. část

Ani nevím jak, ale než jsem se nadála, stáli jsme u hlavní brány naší vesnice.

„Takže vy jste tým 5?" ozval se klučičí hlas a následně někdo seskočil ze stromu přímo před nás.

„Jo a ty seš jako kapitán jednotky stopařů?" pronesla pohrdavě Olívie, jelikož tomu klukovi nemohlo být o tolik víc než nám.

„Slyšel jsem, že kapitán stopařů je nejmladší ze všech kapitánů, ale tohle je mazec! Já jsem Mathew." řekl obdivně Math a potřásl si s ním rukou.

„Dík. Samuel," Poškrábal se mírně nervózně kapitán a pak se oba otočili čelem k nám.

„Olívie, a tohle pískle je Ruth," ujala se slova Olívie. Tak počkat!

„Jak pískle?! Aby ti to ego nepřerostlo přes nos!" vypěnila jsem.

„No ty mě tak budeš poučovat," pustila se do mě Olívie.

„Bude tu asi veselo," poznamenal Samuel při pohledu na nás dvě.

„Občas to s nimi bývá těžký," přidal se Math a oba se tomu od srdce zasmáli. No skvělý, Math si našel kamaráda a já jako co?

„Co tu vlastně budeme dělat? Učitel nám toho o těchlech týmech ani o speciálním tréninku moc neřekl," převzala iniciativu Olívie a upřela zvědavý pohled na Samuela.

„Jsem rád, že se ptáš. Tohle rozdělení na týmy bylo uskutečněno především, kvůli nedávnému útoku démonických dvojčat na vesnici. Napadli vaší ubytovnu a ještě pár dalších budov ve vesnici, než byl vyhlášen poplach. Tušíme, po čem šli, a jestli se nemýlíme, tak máme zatraceně velkou kliku, že se jim to nedostalo do rukou.

Ale zpátky k týmům. Celá vaše třída byla rozdělena tak, aby ke každé jednotce byl přiřazen jeden tým. Zaprvé, jako dobrý trénink přímo v terénu pro vás a za druhé jako posila, jelikož někteří z jednotek jsou na misích mimo vesnici a jiní pomáhají s rekonstrukcí zničených budov," seznámil nás Samuel se situací.

„Mazec, takže budeme něco jako neoficiální členové jednotek?" nadchl se pro věc Math.

„No to tak úplně ne," zasmál se Samuel.

„Budete zkrátka jako pomocná ruka a především půjde o vaší přípravu ke zkouškám. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to byl celkem záhul. Ale dá se to zvládnout. Přeci jen každý, kdo je členem jednotky je toho důkazem," pokrčil rameny Samuel.

„Hele máte v plánu tu prožvanit celej den, nebo co?" vyprskla najednou Olívie, kterou už očividně postávat před bránou vůbec nebavilo.

„No tak tedy vyrazíme," zavelel Samuel a vydali jsme se po cestě směřující do nitra lesa, který obklopoval z jedné strany vesnici.

„Příjemná jak bodnutí mečem. Taková je furt?" naklonil se k nám Samuel, když Olívie kráčela pyšně jako čáp v první linii.

„Bohužel," vzdechla jsem si.

„Tak to se máme do zejtřka na co těšit," zasmál se tiše Samuel. Jo! Konečně je někdo na mé straně!

„Počkat do zejtřka? Nám řekli, že u každé jednotky budeme den," podivila jsem se.

„No u nás je to výjimka. Vedení se rozhodlo, vám to v našem případě trochu zinteraktivnit," zasmál se Samuel. Tak zinteraktivnit... no to jsem zvědavá. Ale aspoň, že je tenhle kapitán v pohodě, slyšela jsem, že některý jsou pěkně protivný a berou svoji práci až moc důležitě.

„Takže budeme přes noc spát někde pod širákem?" chytnul se hned Math.

„No máme kus cesty odtud kemp, ale většina z nás spí pod širákem. Samozřejmě slečny pro své pohodlí můžou spát klidně ve stanu. Máme jeden navíc," mrknul na mě Samuel.

„Zní to zajímavě," zamyslela jsem se nad tábořením. Ještě nikdy jsem tábořit nebyla. Teda, jestli se tomu tak dá říkat, ale myslím, že jde v podstatě o to samý.

„Říkal jste kus cesty? To jako, že se budeme plahočit pěšky až tam?" zpozorněla Olívie, která se tímto přidala k nám.

„No, je to v rámci tréninku vaší výdrže. A taky proto, že jsme démonická dvojčata zatím vystopovali až tam," objasnil Samuel.

„A pak se stopa záhadně ztratila, tak rozdělali kemp a začali opejkat buřty," pošeptal mi do ucha Math a já vyprskla smíchy. Samuel a Olívie se na nás tak zvláštně podívali, ale nám to bylo jedno. Nikomu, ani Olívii nedovolím, aby mi kazil srandu.

„Hele kde máš vlastně svého démona?" zeptal se z nenadání Math Samuela.

„Asi se někde se toulá kolem," zamyslel se Samuel a pak hlasitě zapískal. Chvíli se nic nedělo, ale pak se před náma z čista jasna objevil velký černý vlk. Až jsem leknutím vypískla a uskočila pryč.

„V klidu. Nic vám neudělá," zasmál se Samuel a pohladil vlka po hlavě.

„No samozřejmě, že ne," odfrkla si Olívie.

„Vážení, tohle je Nairen. Nairene tým 5," představil nás Samuel.

„Ahoj Nairene," přiskočil k němu aktivně Math a taky ho pohladil. Nairen šťastně zavrtěl ocasem a štěkl na pozdrav. Načež jsem opět leknutím vyskočila.

„Ty máš špatný svědomí," zasmál se Samuel a Math kupodivu i s Olívií se k jeho smíchu přidali.

„Trhněte si," dupla jsem si a dělala na oko uraženou.

„Šéfé!" vytrhl nás z rozmaru něčí křik. Všichni na ráz jsme se ohlídli směrem, odkud hlas přicházel. V dálce se rýsovaly dvě siluety. Jedna větší, ta vypadala jako jezdec na hnědém koni a vedle něj jedna menší, jezdec na sněhově bílém vlkovi.

„No ne, že bychom nějak pokročili?" zamyslel se Samuel a dál sledoval dva přijíždějící jezdce.

„Šéfe, přesunuli jsme tábor!" křičel aktivně už z dálky jezdec na koni.

„Zajímavé, jak daleko?" křikl na ně zpátky Samuel. Opravdu je tohle stopovací jednotka? Mě to připadá spíš jako banda puberťáků. Takhle na sebe řvát po lese... Kroutila jsem nad tím hlavou.

„No..." zasmál se ten na vlkovi. Tak počkat! Ne! Ne ne ne ne ne...

„Pánové?" zvedl jedno obočí Samuel a čekal, až přijedou až k nám i s vysvětlením. Chvíli to trvalo, ale nakonec oba dojeli až k nám. Na bílé vlčici se pyšně vezl Elliot a v sedle koně seděl ten jeho kámoš, kterého jsem potkala tuhle před ubytovnou.

„To víš, šéfe, tak jsme si tak všichni řekli, že by bylo pro nás takticky výhodnější, přesunout celý kemp přímo k řece. Abychom jsme nemuseli chodit pro vodu tak daleko, že," začal se vymlouvat ten na koni.

„No a pak nás napadlo, že by bylo asi fajn vám o tom říct," podotkl Elliot a sesedl z Realey, aby si oddechla. Ta okamžitě docupitala ke mně a nastavila mi hlavu, abych jí pohladila. Kdo by tomu kouzelnému zvířeti odolal?

„Za tu snahu, mi tak moc oznámit novou polohu tábora, že jste se ani nestihli oblíct, jsem samozřejmě jedině rád," poznamenal Samuel, protože, jak jsem si až teď všimla, byly oba bez trička.

„Heh." Zasmáli se oba.

„Ale když už jste teda tady, tak nás aspoň svezete až do tábora," dodal potom.

„Přece nebudou jediný, kdo se v tak hezkém počasí bude válet u vody," mrknul na nás a naskočil na Nairena.

„Moje řeč! Tak kdo z vás sveze dámu?" ozvala se Olívie.