Podstata duše

Zase ty?! - 42. část

Probíhaly jsme po labyrintu a snažily se najít někoho, kdo by to od nás šeredně schytal a ve finále nám vydal červenou pásku. Panovala mezi námi bojová nálada, ale po pravdě už jsme se všechny tři těšily, až odtud vypadneme.

Ono přeci jen, trávit tolik času mezi těma bílýma stěnama, člověku začne po nějaké době lézt kapku na mozek. A to nepočítám fakt, že za tu dobu, co jsme tady, ještě ani jedna z nás nenarazila na východ. Jo, zkrátka nic pro klaustrofobiky...

„Hele!" křikla na nás zezadu Kessidy. „Nemohly bychom si dát na chvilku pauzu?"

„Jo jasně," kývla jsem a zastavila se. Olívie učinila stejně a Kessidy nás pomalu došla.

„Promiň, úplně jsem zapomněla..." zakřenila jsem se a nevinně se poškrábala na zátylku.

„V... pohodě... Dejte mi chvilku... než popadnu... dech..." dostala ze sebe zadýchaně Kessidy a sedla si na zem.

„Jenom doufám, že za dobu našeho pobytu, se tu nikdo neukáže," prohodila Olívie a nervózně se koukala na oba konce chodby. Načež jsem jí dloubla loktem do břicha, ať si aspoň pro tentokrát ty svoje poznámky nechá pro sebe.

Nějakou dobu jsme tam jen tak mlčky odpočívaly a všechny se snažily nabrat, co nejvíce sil. A když si Kessidy konečně dostatečně odpočinula, mohly jsme vyrazit dál. Ovšem to by asi zjevně nebylo ono, kdyby se zpoza rohu zrovna někdo neobjevil, že?!

„Sakra!" ulevila si Olívie a všechny tři jsme se nervózně podívaly na skupinku 3 kluků, kteří se téměř stejně nervózním pohledem podívali na nás.

„A co takhle dělat, že jsme se tu nepotkali?" zkusila jsem opět svůj vlajkový plán a doufala, že to nejsou takový zabedněnci, jako všichni ti, které jsme potkali do teď.

„To by bylo výhodné pro vás, a co bychom z toho měli my?" ušklíbl se na nás jeden z nich.

„Dobrej pocit?" zkusila Olívie, ale nevypadalo, že by je to zrovna přesvědčilo.

„Ten mám i bez toho," zasmál se, ale díky bohu to zatím neznělo nijak nepřátelsky... pořád tu byla jistá naděje.

„Hele a co takhle, jelikož tu stále pobíháte, dá se předpokládat, že buďto ještě potřebujete nějakou pásku anebo nevíte, kde je východ. Tak jako tak, kdyby nás tu pobíhalo takhle 6, myslím, že bez problémů získáme to, co potřebujeme a můžeme se vydat hledat východ!" obeznámila nás Olívie se svým opět zcela geniálním plánem, a dle výrazu na jejím obličeji bylo vidět, že je na něj náležitě pyšná.

Každopádně po dokončení jejího monologu se všem třem objevil na tváři úsměv.

„No vypadá to, že kdybychom řekli ne, tak nám to budete vyčítat do konce života, takže tohle jsou Irvin a Harry, a já jsem Danny," sjednotil naše dvě skupiny a mrknul na nás.

„Ruth, Kessidy, a já jsem Olívie," chopila se slova Olívie. „A potřebujeme ještě červenou."

„Takže vyrážíme pro dvě červený!" zavelel kluk, který byl představen jako Irvin a vydal se tunelem dál. Zbytek naší šestičlenné skupiny se rozeběhl za ním.

„Ty seš ta, jak zapomněli její jméno!" otočil se Harry na Kessidy, která v tu ránu měla co dělat, aby nevypěnila.

„Jo, to jsem já!" řekla s lehce podrážděným hlasem Kess.

„To bylo od nich dost hnusný. Udělat to mě, tak dřív než vlezu do arény, bych si s nima šel promluvit," zasmál se Harry a ukázal jí zaťaté pěsti.

„Taky jsem k tomu neměla daleko," zasmála se Kessidy a my s ní.

„Oni hold udělají všechno pro to, aby nás vyvedli z míry," přitakal Irvin.

V tom se Danny vedoucí naší skupinu zastavil, takže my všichni zbylí nevěnující cestě pozornost, jsme do něj skupinově nabourali. 

„Co je?!" vyjekla Olívie a snažila se procpat dopředu. „Zase ty?!"

Před námi totiž stál náš starý dobrý známý, před kterým se nám společně s Olívií podařilo utéct. Tentokrát měl už zase o pásku víc, takže jeho ruka hrající třemi barvami a ověšená jako vánoční stromeček přímo upozorňovala na fakt, že on je nepřítel, se kterým si není radno zahrávat. Jenže nás tu na něj tentokrát bylo 6!

„No ne, není tohle ten vše devastující Jeremy?" změřil si ho pohledem Irvin. Aaa, koukám, že nejsme jediný, kdo měl tu čest.

„A nejste vy náhodou ti, co přede mnou stáhli ocas mezi nohy a zdrhali jako o život?" vrátil úder Jeremy, ale v jeho hlase nebyl slyšet ani náznak strachu.

„Kdyby ses viděl v zrcadle, tak taky radši zdrháš se řevem: ‚Co je to za příšeru?!'" přidala se Olívie, ale i na všech ostatních bylo vidět, jak se jim napínají svaly a jak se na odvetu těší. 

„Víš Jeremy, nevyplácí se dělat si všude nepřátele," křikl na něj Irvin. „Na něj!"

A to byl onen okamžik, kdy se celá naše skupinka rozeběhla proti jedinému člověku. Jo, pomstychtivost není dobrá vlastnost, ale koho to teď zajímá, ten kluk zkrátka nutně potřebuje lekci!

Chudáka, co chudáka, prostě Jeremyho se nám podařilo smíst, jak velká voda! Každý z nás si minimálně jednou kopnul a někteří pro jistotu hned 2x. Bezmocný Jeremy se zřítil k zemi a doufejme, že na dost dlouho, protože bych ho tu nerada potkala znova.

„Tákže, kdože tu chtěl červené pásky?" začal si s nima točit na prstě Harry. Nevydrželo mu to však moc dlouho, protože po jedné okamžitě skočil Irvin a po druhé Olívie, což způsobilo jejich hromadný pád na nebohého Jeremyho. Co nebohého, dobře mu tak, nemá tam ležet!

„Ups," prohlásila jakoby nic Olívie, a všichni jsme se tomu museli zasmát.

„Tak jo, a teď hurá najít cestu ven," zajásala Kessidy.

„A co ty zbylé pásky, to mu jako chcete nechat?" rozčiloval se Danny.

„Hele víš co? Mám nápad," ušklíbla jsem se a sebrala mu i zbytek pásek.

„Necháš si je jen pro sebe?" nahnul se ke mně Danny, ale pohotově jsem ho odsunula zpět.

„Ne, rozházíme je náhodně po labyrintu," vyplázla jsem na něj jazyk.

„To zní jako plán!" přidal se Irvin a ostatní také přikyvovali.

„Tak a kde budeme hledat východ?" zeptala se Kessidy, a všichni najednou opět zpozorněli.

„No tak jelikož, byl vchod úplně dole, co zkusit hledat východ úplně nahoře?" navrhl Irvin.

„Soudíš podle čeho?" podívala se na něj nevěřícně Olívie.

„Podle ničeho, prostě mě to napadlo, tak jdeme!" obhájil Irvin, zavelel a nikomu nedal šanci cokoliv namítat, a tak jsme prostě šli za ním.