Podstata duše

Mluv, je-li ti život milý! - 48. část

Později odpoledne, no skoro až na večír, se celým městem roznesl hlas Vrchního kapitána Tarka s hlášením o událostech včerejší noci. Math doběhl k oknu a otevřel ho, abychom slyšeli zřetelně celé hlášení. Šlo více méně o popis veškerých škod a doporučených dalších postupů, ale tak neuškodí být v obraze. Nakonec se ale dostal i k tomu, na co jsme všichni tak netrpělivě čekali.

„... A teď speciální zpráva pro účastníky zkoušek. Jelikož byly zkoušky přerušeny nepředvídanými událostmi a několik účastníků nyní není schopno se zkoušek dále účastnit, rozhodli jsme se poslední zkoušku o týden odložit!" pronesl a na chvíli se odmlčel.

„Cože o týden? To si myslí, že se z toho všichni do tejdne dostanou?!" čertila se Kessidy a nebyla jediná, koho to popudilo.

„Chápu, že někteří se do té doby nestihnou zotavit, ale bohužel si nemůžeme dovolit to déle protahovat. A ještě jedna zpráva. Na závěrečnou zkoušku a následný Obřad výběru se do města přijedou podívat i zástupci královské jednotky, tak doufám, že poslední zkouška proběhne bez dalších problémů. Konec hlášení," ozvalo se zachrastění repráků a tím rozhlas skončil.

„No to si ze mě dělaj srandu?!" ozval se silně pronikavý hlas a pak rána, když se rozletěly dveře. V nich stála slušně nabroušená Olívie s Kythem v závěsu. Ten se jen nevinně usmíval a ruce měl dané za hlavou.

„Taky vás zdravím," zasmál se a společně s Olívií napochodovali do pokoje.

„No ne, koho to sem čerti nesou?" ušklíbl se Math na Olívii, ale ta ho obdařila jen mávnutí rukou a hupsla ke mně na postel.

„Takže jste se ještě nepozabíjeli?" obrátila jsem se na Kytha, kterej vypadal, že je opravdu rád, když se mohl od Olívie konečně trochu vzdálit.

„Je fakt, že jsem měl občas silný nutkání jí něčím praštit," zamyslel se Kyth, ale bylo vidět, že to nemyslí až tak vážně. Ovšem chvíli na to mu v obličeji přistál můj polštář. Ani nevím, kdy nebo jak ho Olívie zpode mě dostala, ale to už je zase jiný příběh.

„Takže, Ruth, do tejdne zdravá, je ti to jasný?" obrátila se zpátky na mě a já stále vyvedená z míry kvůli ztrátě svého polštáře jsem lehce přikývla.

„Bože můj, co je to tu za bordel?" promluvil náhle z druhé postele Irvin, u kterého jsme měli všichni vzato, že stále spí.

„Vítej zpět mezi živými!" přiskočila k němu Kessidy, která si očividně vzala do hlavy, že nás všechny musí opečovávat.

„Proč to vlastně nemůžou posunout o víc než o tejden?" zajímal se Math.

„To je jednoduchý, protože maj přijet ti zástupci z královské jednotky," promluvil tentokrát zas někdo od dveří, které od příchodu Olívie a Kytha nikdo nezavřel.

„Jako bych v tvém hlase slyšela jistou zášť," otočila se na nově příchozí Olívie.

„Nevím, o čem to mluvíš," zakroutil hlavou Elliot a zaujmul místo na posteli nalevo ode mě.

„Má přijet jeho starší bratr," skočila k němu Aria, až Elliota donutila se zhoupnout. Ten jen otráveně protočil očima a dál si držel uražený výraz.

Dylen, který mlčky a jako jediný zcela normálně vešel do místnosti, zaujal místo vedle Kytha a Matha. Tak jo skoro mi to až připadá, že se prostě všichni domluvili, že v půl 7 je sraz v tomhle nemocničním pokoji.

„No vida, tak když s nimi máš ty pokrevní vztahy, tak by sis s nimi mohl promluvit a zařídit, ať to ještě posunou!" naléhala Olívie.

„To, že je to můj bratr neznamená, že mám v plánu se s ním setkat, natož s ním mluvit," ušklíbl se na ní Elliot. Na to si Olívie jen pohodila vlasy a otočila se na mě.

„Je nějakej děsně protivnej, udělej s tím něco!" nařídila mi a já jen vykulila oči. Na to se od ostatních začal linout upřímný smích a mně se nahrnula krev do tváří.

„Tak jo, myslím, že si tady toho už natropila dost ty zbojníku," zvednul se Kyth, popadl Olívii a sundal jí z mojí postele.

„Hej! Já tu vedla vážný rozhovor!" vztekala se Olívie, ale nakonec se nechala odtáhnout zpět na Kythovo místo.

„Tady si hezky sedni a buď hodná!" plácnul rukou na postel vedle sebe, kam si nakonec naprosto uražená Olívie sedla a dělala jako, že nás všechny vraždí pohledem. To už jsme ale opravdu nevydrželi a začali se všichni smát, protože pohled na to, jak někdo dokázal uzemnit Olívii, byl zkrátka k nezaplacení.

„Tak jo, když to teda nejde nijak oddálit, aspoň byste nám mohli říct, co má bejt ta poslední zkouška," promluvil Math, když se jako první z nás dokázal uklidnit.

„No to sice mohli, ale nechceme," vyplázla na něj jazyk Aria a očividně si v tom, že zná tajemství, náramně libovala.

„A co nám, kteří se stejně účastnit nebudeme?" zkusil štěstí Irvin, ale neobstál lépe než Math.

„Sakra Elliote, Ruth je zraněná, sama neví, jestli se jí rána dostatečně zahojí, aby se mohla zúčastnit, a ty jí takhle necháš v nevědomí?!" vložila se do debaty s novým elánem Olívie.

„No!" chytla jsem se její myšlenky, protože ač byly její plány či přemlouvací taktiky naprosto absurdní, prostě mě bavily.

„J-já...CO?!" vyjekl Elliot, kterej se očividně úplně nechytal.

„Hele Ruth do toho vůbec netahej, tý se to vůbec netýká!" postavila se na posteli Aria, a při svém malém vzrůstu, výrazně modrých vlasech a jejím lišáckým pohledu vypadala jako malý ďáblík.

„Jak to, že se mě to netýká?!" tohle se zase dotklo mě.

„Ups," chytila se za pusu Aria.

„Jo, jak to, že se jí to netýká?!" přidala se tentokrát Kessidy, která se vyhoupla na nohy z Irvinovy postele.

„Netuším?" usmála se křečovitě Aria a snažila se zahnat zvěsti o tom, že vůbec něco ví.

Elliot, Dylen a Kyth se marně pokoušeli zadržovat smích a to bylo bohužel taky to, co k nim přivedlo naší pozornost.

„Tak a dost karty na stůl!" rozkřikla se Olívie, což tentokrát probralo ze spánku i Zeka. To byl pro změnu povel pro Kessidy, aby změnila stanoviště a vystřídala zraněné.

Olívie se během toho s dosti nabroušeným pohledem otočila na Kytha, její ukazováček se zastavil těsně u jeho nosu a velmi podrážděným hlasem pronesla: „Mluv, je-li ti život milý!"