Podstata duše

Ale pozor, dámy si chtějí hrát? - 45. část

Byli jsme už jen jednu zatáčku od brány, když jsme zaslechli hluk.

„To si ty lidi nedají pokoj? Co takhle noční klid, to tady nevedeme?!" rozčílila se Olívie a přidala do tempa. Irvin s Kessidy se tomu jen ušklíbli, ale zrychlili na její tempo. To jsem tu fakt jediná, komu tady pořád něco nesedí? Asi jsem paranoidní.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a pohledem zabrousila ke křižovatce. Zrovna ve chvíli, kdy odtamtud vyběhla skupina lidí. Na chvíli jsem se zarazila, protože to prostě mohla být náhodná skupinka běžící z určitého důvodu tímto směrem v tuto noční hodinu! Není to sice moc reálné, ale co vy víte.

Když se ale chvilku po nich vybořili i další, donutilo mě to zbystřit. Doběhla jsem ostatní a všichni čtyři jsme se rozeběhli tím směrem.

„Hádám, že tohle nebude jen tak," pronesla Kessiby, ale to už jsme se blížili k zatáčce, která nám odhalila důvod, proč se všichni ženou pryč.

„A sakra!" otevřela pusu Olívie, ale v šoku jsme byli všichni. Před námi se rozprostírala hlavní brána vedoucí do města. Což by nebylo ničím zvláštní, kdyby celá brána nebyla v plamenech.

Kousek od brány jsem zahlídla ostatní členy zkoušek, jak se snaží odtud dostat diváky, kteří se přišli podívat na poslední zkoušku. Rychle se šířící plamen ale nebyl to jediné, co tu nesedělo. Byli sice zatraceně špatně rozeznat od lidí, ale byli tady... Démoni!

„Už jsem si skoro myslel, že se tentokrát nepotkáme!" zazněl za námi pohrdavý hlas kočičího démona, na kterého jsem měla vždy to štěstí narazit. Než se stihl kdokoliv z nás vůbec otočit, vrhl se na Irvina a drápy mu vytvořil krvavý šrám přes celá záda. Irvin okamžitě padl na kolena a snažil se dostat z toho šoku.

To už se ale démon snažil zaútočit znova. Tentokrát jsme mu ale do cesty vlezly my s Olívií. Naše neporazitelné kombo ho smetlo na zem tak rychle, že sám nemohl vědět, která bije.

„Vem Irvina a odveď ho pryč!" zavelela Olívie, která se očividně dostala do bojové ráže a už se znova vrhala na démona, který zatraceně rychle zvedal ze země.

„Jdu na to!" odpověděla Kessidy, sklonila se k Irvinovi, jednu jeho ruku si přehodila přes ramena a snažila se ho dostat pryč. Ono se to nezdá, ale drápy toho hříchu přírody jsou něco nevyzpytatelného.

Já se mezitím, vrhla zpět do boje. Démon se ale po druhé nenechal vyvézt z míry a Olíviin i můj útok s lehkostí vykryl.

„Ale pozor, dámy si chtějí hrát?" ušklíbl se a zaútočil tentokrát on na nás. Jeho drápy se nám míhaly před obličejem a nakonec se mu podařilo nás několikrát zasáhnout. Zatraceně, proč my nemáme žádnou zbraň?!

V tom se ozval zvuk sirén.

„No ne, že by si všimli?" utrousila Olívie a snažila se využít démonovy chvilkové nepozornosti. Bohužel při její šikovnosti se jí podařilo mu akorát 2x šlápnout na nohu.

„Opovaž se!" vyjekla Olívie, když se tentokrát snažil dupnout na nohu on jí. Jeden by skoro řekl, že je to jen dětská šarvátka. Najednou do mě někdo prudce vrazil zezadu a já skončila s bradou zabořenou v hlíně.

„Promiň," omlouval se mi Jeremy pokoušející se chytit balanc. Proti němu se řítil další démon a dle výrazu v obličeji soudím, že si boj náramně užívá.

„Zatraceně, kolik vás tu vlastně je?!" křikla jsem jen tak do prostoru a rychle se sbírala ze země.

„To nechceš vědět, kotě," dostala se mi odpověď od mého starého známého, který očividně již skočil s přešlapovanou s Olívií a tentokrát se hnal na mě.

To už jsem ale byla kompletně na nohou a vykopla do vzduchu právě v čas, aby se moje podrážka setkala s jeho tlamou. Démon tak odlítl na druhou stranu, kde už čekala Olívie, připravená na další úder.

Při jeho konečném dopadu na zem už to skoro vypadalo, že by konečně mohl dát pokoj, ale nakonec opět vyskočil na nohy.

„Přestává mě to s vámi bavit, dámy," pronesl vztekle a utřel si rukou pramínek krve od pusy.

„Nás s tebou taky, ty splzněnej výkvěte přírody!" vrátila mu to Olívie. Postavily jsme se opět vedle sebe, abychom mu mohly čelit společně, protože jak poslední dobou zjišťuju, jsme zatraceně dobrej tým!

„Tak co kdybychom to skončili?!" ušklíbl se a... zapředl?!

„Bude nám potěšením!" tentokrát jsem zařvala já a to byl povel pro nás všechny, abychom se vydali vpřed! Byla jsem o něco rychlejší než Olívie a tak jsem k němu přiběhla první a pěstí mu dala do obličeje. V tu chvíli ale on zaryl své drápy do mého ramene a já zařvala bolestí. Smekla jsem se na koleno a chytla si své rameno. Na moment jsem se lekla, že se vzduchem nesla moje krev, ale byla to jen rudá záplava vlasů, které Olívii neposedně vlály všude možně. Přiběhla k démonovi a dala mu pěstí do břicha. Ten v tu chvíli vyplivl krev a snažil se zahnat přicházející mdloby. To jsme ho ale nenechaly a obě zároveň každá z jedné strany ho koply tak, až to v něm zakřupalo.

Olívie mu pak dala ještě pěstí do brady a démon přepadl na záda a dal si do hlavy. Jeho tělo tam leželo bezvládně a my si mohly konečně trochu oddychnout. Ne však na dlouho...