Podstata duše

Od brzkého rána - 34. část

Kdo by řekl, že se události vyvinou zrovna takovýmhle způsobem. Měl to být obyčejný rok, během kterého nás nudní učitelé svým těžce nezáživným způsobem naučí základy z teorie o bojování, strategiích a něco málo o démonech, které si budeme moci vyvolat, když projdeme Obřadem výběru. No aspoň začátek roku vypadal, že takový bude. Ale postupem času se mi podařilo najít si i v tomto odlehlém místě přátele a pak to teprve nabralo ten správný spád.

S Kessidy jsme se staly nejlepšími kamarádkami někdy v půlce zimy a nedlouho na to se k nám přidal i Math. Společně jsme přežívali různé tresty, vymýšlené těmi stále zcela nekreativními učiteli. Získávali mínusové body za pozdní příchody... Většinou, převážně kvůli mně, ale následky jsme nesli všichni. Dokonce jsme zvládali i trpět neustálé a všemi nenáviděné výlevy Olívie.

A pak se náš rok začal blížit ke konci a věci začínaly nabírat nové grády. Po pravdě jsem nejednou zalitovala, že jsem se do přípravné školy vůbec hlásila. Ale konec konců, všechno se děje z nějakého důvodu.

Takže to, že tu teď stojím v chladném už skoro podzimním dni před halou společně se všemi svými spolužáky a klepu se nervozitou stejně tak jako zimou, bylo asi předurčeno osudem. A jestli jo, tak proč tu sakra musíme stát už od rána, když první zkouška před Obřadu výběru má začít až v poledne?!

„Agrrr, já se tu dřív na místě zblázním, než se vůbec dostanu dovnitř!" rvala si nervozitou svou ohnivou hřívu Olívie.

„Skoro bych řekla, že tohle je ještě takové vyřazovací kolo, před samotným začátkem zkoušky před Obřadem výběru," zasmála Kessidy, kterou teprve nedávno pustili z nemocnice, ale za nic na světě by nedovolila přijít o zkoušky před Obřadem výběru. Na jednu stranu chápu, že nechtěla celou přípravnou školou projít od začátku, protože by to byl další rok navíc, ale zase si říkám, že mohla trochu přihlédnout ke své zdravotní situaci a zkusit požádat třeba o odložení. Ale ona ne... V dnešní době jsou všichni tak paličatí!

„Pravda, pravda. Mám totiž takovej pocit, že támhle ta slečna se už asi nezúčastní," zkřivil obličej Math a ukázal kamsi za naší skupinu, kde nějaká slečna, asi z jiné skupiny, pač jí vidím poprvé, zvrací do záhonku.

Při pohledu na ní jsme všichni hromadně zkřivili obličej a hned se odvrátili zpět.

„Fuj, tohle jsem opravdu vidět nepotřebovala," ulevila si Olívie a pokračovala v nervózním prohrabávání svých vlasů.

„To jo, to tu nemůžou rozdávat aspoň hrnky horký čokolády na uklidnění nervů?!" postěžovala si Kessidy.

„Hej ale to vůbec nezní jako špatnej nápad!" chytla jsem se její myšlenky.

„Jeden by tak měl pocit, že na něm aspoň někomu z támhle těch stalkerů za zábradlím záleží," kývla jsem hlavou k zábradlí na útesu vedle haly, kde se mačkali snad naprosto všichni členové jednotek. Kdo by si taky chtěl takovou hle událost nechat ujít že?

„Ruth, zrovna ty si máš na co ztěžovat. Co si budeme povídat, zbalit někoho Elliotových kvalit se nepovede každej den," rejpla si Olívie, načež jsem vykulila oči a zrudla až za ušima.

„Tak to pozor, já s Elliotem nic nemám!" dupla jsem si a založila si ruce na prsou. Což mělo za následek to, že se na tváři všech přítomných vytvořil lehký úšklebek.

„Fakt ne!" vykřikla jsem a rozhodila rukama.

„Ruth, kdy si to konečně přiznáš?" pověsila se na mě Olívie s vševědoucím pohledem, „nechápu, co se ti furt nelíbí. Každá jiná by dala nevím co, aby získala kluka jako je on."

„Hele mluv za sebe jo?" přidala se Kessidy, „našli by se i lepší."

„Ehm, ačkoliv bych váš rozhovor zajisté mile rád poslouchal dál, mám pocit, že se konečně něco začíná dít," přetrhnul naší debatu Math a pohledy nás všech stanuly na malém balkóně budovy, před kterou jsme už od časného rána všichni tak nervózně postávali.

Na onom již zmiňovaném balkóně se začali objevovat jednotliví kapitáni jednotek. Se svou zcela nepřehlédnutelnou postavou byl hlavním středem zájmu jednoznačně generál knír. Po bližším průzkumu balkónu jsem si na druhé straně všimla i Samuela, kapitána stopařské jednotky a kapitánku noční jednotky, tuším, že se jmenovala Emilia. Mimo nich tam byli ještě nějací dva muži. Jeden vysoký a ramenatý s černými vlasy, trčícími do všech stran. Toho bych typovala na kapitána bojové jednotky. A druhý, z jehož osobnosti přímo srčela autorita a hrdost schopného vůdce. Vrchní kapitán Tark.

„Je to docela impozantní vidět je všechny takhle pohromadě," pošeptala směrem k nám Kessidy tak, aby nevzbudila moc pozornost, protože naše okolí také ztichlo a pozornost všech se teď přenesla právě k balkónu.

„To jo, ale královská jednotka to furt není," mrkla na ní Olívie. No jo, to by nebyla ona, kdyby si něco nenašla.

„To by nám ještě chybělo, aby na Obřad výběru dohlížela královská jednotka," zasmál se Math, „něco mi říká, že bychom si ani neškrtli."

„To možná ne, ale zážitek na celej život bys měl zaručenej," vrátila mu to Olívie.

„Prosím o klid!" rozezněl se celým prostorem hluboký a přísný hlas vrchního kapitána. Na jeho povel se všude rozhostilo hrobové ticho, jelikož neuposlechnout jeho povel by bylo jako vběhnout jen tak v triku a kraťasech do běsnícího uragánu. Zkrátka nikdo normální by o tom ani nezačal uvažovat.

„Jsem rád, že letošní kandidáti, kteří prošli celou přípravnou školou, doposud dosáhli tak skvělých výsledků a doufám, že se mnozí z vás stanou novými členy jednotek. Obřad výběru je skoro před vámi, ale pouze ty nejlepší z vás čeká slibná budoucnost v našich řadách. Od teď tu jste každý sám za sebe. Dokažte nám, že na to máte a že jste hodni svého démona!" pronesl zahajovací proslov vrchní kapitán a musím říct, že podle pohledů lidí kolem mě se mu dokonale podařilo to, co chtěl. Poštval nás všechny proti sobě. „Tímto bych chtěl letošní zkoušky před Obřadem výběru prohlásit za zahájené!"