Podstata duše

Obřad výběru - 57. část

Jak jsme tak stáli u brány, začali se k nám pomalu přidávat i ostatní, kdo úspěšně prošli zkouškou. Nakonec se ukázali i ti kluci, co odnášeli svůj text jako první.

Ale nenechte se zmást. Ani z daleka se to nepodařilo udělat všem. Z 15 původních týmů totiž zůstalo jen 9.

Zbylé týmy to převážně vzdaly u luštící části, ale našli se i takový případi, co se jako Olívie neorientovali v mapě a ztratili se v lese. Ale nebojte, organizátoři si dali tu práci a znovu je našli, takže jsou všichni v pořádku!

S těmi, co to vzdali u luštící části, se nazpět přenesl Drenn, takže jsme tentokrát měli možnost vidět jeho přenášecí techniku z pohledu diváků.

Nejdřív nás všechny v okolí zalilo bílé světlo, které pomalu začalo ustávat, až se změnili v menší kulatou záři. Ze které nejdříve vyletěl fénix a jakoby svým drápem roztrhl ono kouzlo, ze kterého se pak objevil zbytek.

Vypadalo to neuvěřitelně, ale přesto se to dělo. Majestátnost a síla toho démona zkrátka nejde neobdivovat.

Když jsme se tedy konečně shromáždili všichni, rozkázal vrchní kapitán Tark přesun do arény 4.

„Páni, skoro se mi až nechce věřit, že jsme to skutečně zvládli!" mnula si nervózně ruce Kessidy, když jsme procházeli městem k aréně.

„To jo, vem si, že nás na první zkoušce bylo přes stovku!" připomenul Math. „A k Obřadu výběru nás prošlo jen 27."

„Zato ale těch stoprocentně nejlepších," připomenula se Olívie a nám všem se objevil na tváři pobavený úšklebek.

„Zajímalo by mě, co bude můj démon," zamyslela se.

„Čekal bych něco, jako kudlanku nábožnou," prohodil jen tak do éteru Emett, ale ani se nestihl znovu nadechnout a už schytal pořádnýho lepáka.

„Stejně tak jako na tebe tam čeká nějakej sklípkan!" vrátila úder Olívie.

„Mně by pavouk nevadil," dal si ruce za hlavu. „Je prostorově nenáročnej a mohl bych s ním děsit holky."

„Mlčte už o těch pavoucích!" rozkřikla se Kessidy a následně se oklepala.

„To by mě zajímalo, co bys dělala ty, kdyby tvým démonem byl pavouk," zasmál se Math.

„Zavřela bych ho do terárka a nechala ho tam v klidu zemřít stářím!" pronesla hrdě Kessidy.

„Ty brďo, nechtěla bych bejt tvým démonem," zasmála jsem se a ostatní se mnou.

„A co ty Ruth, co by mohl být tvůj démon?" obrátila se na mě zvědavě Kessidy.

„Můj démon?" zamyslela jsem se. Můj démon... Můj démon...

„Asi bych se zbláznil smíchy, kdyby to byl nějakej vorvaň," vytrhl mě z přemýšlení Math.

„Co?! Připadám ti snad jako vorvaň?!" obořila jsem se na něj a praštila ho do ramene.

„No když se ptáš, tak..."

„Nekomentuj to!" zastavila jsem ho v půlce věty a všichni jsme se naší diskusi zasmáli.

„To mi připomíná, že tu ještě nikdo nezmínil tvého démona," ukázala jsem na Matha a zamyslela se. „Co takový saranče? Hyperaktivní jako ty co?"

„Ale no ták," ušklíbl se Math. „Minimálně zajíc!"

„Ty si ale nějak fandíš," zasmála se Olívie. „Ve finále to bude maximálně tak křeček."

***

A tak jsme se vzájemnýma pošklebkama nakonec došli až k aréně číslo 4. A věřte nebo ne, ale tam nás ten humor nějak přešel.

Nad námi se rozprostíraly mohutné stěny arény a zevnitř zněly nadšené salvy diváků. Kapitán Tark zavelel a všichni jsme postupně prošli vstupní branou a vydali se do středu arény.

V tu chvíli jsem si připadala jako mravenec, kterého se celý ten dav snaží zašlápnout. Šla jsem napjatě za Kessidy, skoro jsem ani nedutala a sekaně se rozhlížela kolem dokola. V tom davu jsem neměla šanci nikoho zahlédnout ale i tak jsem ho stále pročesávala pohledem.

Postupně jsme se dostali až do středu, kde kapitán zastavil, a mi se začali rovnat do řady čelem k jakémusi balkónku. Když jsem si ho začala prohlížet, všimla jsem si, že na jednom konci stojí Drenn a na zábradlí vedle něj sedí jeho Ainësso. Z druhé strany Drenna stál jeho kolega z Královské jednotky a vedle nich zbytek kapitánů jednotek.

„Je to tady!" pošeptala mi do ucha Kessidy a já se na ní podívala svým vyděšeným pohledem.

„Je to tady!"

„Vítejte na Obřadu výběru!" rozpřáhl ruce kapitán Tark směrem k publiku, odkud se následně ozval bouřlivý potlesk. Tímto se i zahájil proces otevírání železného poklopu a na světlo začala vyjíždět ona magická plošina. Byla to kruhová plocha, kolem které lítaly duhově zbarvené silové prameny díky magickému zdroji, který se snažili ukrást démoni.

Plošina bývá vždy schovaná hluboko pod městem a stále mění své stanoviště, kvůli své ochraně. Pouze kapitáni vědí, kde se zrovna nachází a jak s ní manipulovat. Proto se každý rok Obřad výběru odehrává jinde.

Kapitán Tark se opět obrátil k nám.

„Nyní budu vyvolávat vaše jména. Ten, kdo bude předvolán, vstoupí na plošinu, tam bude vyvolán váš démon. Následně sejdete druhou stranou a kapitáni si vás rozeberou do jednotek!" seznámil nás s postupem.

„Gratuluji vám k úspěšnému složení zkoušek!" dořekl a z tribun se opět rozlehl hlasitý potlesk a jásot.

„Nevím jak ty, ale já bych si na tohle docela rychle zvykla!" naklonila se ke mně přes Matha Olívie.

„O tom nepochybuju," ušklíbla jsem se na ní, ale pak už jsme obě začaly dávat pozor, neb byl vyvolán první.

„Adrian!" zavolal kapitán Tark a z naší řady se odpojil nějakej cizí kluk. Sice mě vůbec nezajímal, ale byla jsem děsně zvědavá, na průběh vyvolání démona. A tak jsem ho napjatě sledovala stejně jako ostatní. I v tribunách se dokonce snížila hlasitost na tajemný šepot a všichni upírali svůj zrak na A-... jak že se to jmenoval?

No nevadí, prostě na toho kluka před námi.

Ten pomalu a nejistě vystoupal po schůdkách na plošinu a došel až doprostřed. Duhové prameny se začaly sbíhat kolem něj. Protahovaly se skrz, kroutily se kolem dokola a nakonec ho nějaká mohutná síla zvedla do vzduchu.

Všem kolem se zatajil dech, protože jestli bylo Drennovo přenášecí kouzlo něco úžasného, tak tohle bylo prostě 1000x lepší! Chlapec se vznášel ve vzduchu a my, i když jsme nestáli na plošině, jsme cítili její sílu a moc.

Najednou se vedle něj začal formovat jakýsi tvar z bílých paprsků. Motaly se stále dokola a další přibývající lítaly z chlapce. Magické pole formovalo podstatu jeho duše do démona.

Náhle záře začala ubývat, chlapec začal klesat i paprsky zpomalovaly. Onen zázračný moment pomalu vyprchával a vedle chlapce, který již stál znova pevně na zemi, se z bílých paprsků vylíhlo štěně.

„Tak tohle byl mazec!" vydechl Math vedle mě, já jen němě přikývla a kolem dokola se opět ozval nadšený výskot. Chlapec na plošině se radostně vrhl na štěně a přitáhl si ho do obětí. Při té podívané mi až lehce poskočilo srdce. Za chvíli tam budu stát já a také s nadšením přivítám svého démona. Začínala jsem se nehorázně těšit!

Během mých myšlenkových pochodů, chlapec se štěnětem v náručí sešel na druhou stranu plošiny a byl zařazen do jednotky stopařů.

S Kessidy jsme si vyměnily nadšené pohledy a sledovaly, jak na plošinu přichází další.