Podstata duše

Poslední zkouška začíná - 52. část

Náhle jsem ucítila tvrdý náraz, jako by se mnou někdo prudce švihnul o zem. Zraněným ramenem mi projela bolest, ale jakmile jsem otevřela oči, byla ta tam. Stála jsem na pevné zemi hned vedle Matha, který teď koukal stejně vyjeveně jako já. Kolem nás rostly do výšky mohutné stromy, skrz jejichž koruny se k nám dobývaly hřejivé paprsky podzimního slunce.

„Gratuluji vám, právě jste se úspěšně přenesli," promluvil k nám Elliotův bratr, který pomalu dával ruce dolů a jeho ohnivý démon nyní elegantně kličkoval mezi kmeny stromů.

„Vau, tak to byl mazec!" vydechl Math a vypadal, jako by si ten pocit náramně užíval.

„Když myslíš," lehce jsem se ušklíbla a radši si zkontrolovala své obvázané rameno. Když jsem se ujistila, že mi v něm ona nepříjemná bolest už nepulsuje, také jsem se uvolnila.

„Tak ti, co běží druhou část, pojďte za mnou, vy zbylí si tu zatím můžete najít nějaké místo, kde budete luštit váš text!" zavelel kapitán Stopařské jednotky, který tu byl s námi jako dozor a vydal se kamsi do prostoru lesa.

„No ták, pojď, než nám všechny dobrý místa vyžerou!" popadla mě za ruku Kessidy a začala mě někam táhnout.

„Co, jaký místa?" nechápala jsem, ale pak jsem se podívala směrem, kam mně táhla. Kousek od nás se totiž nacházela mýtina a na ní bylo připraveno velké pódium s několika stanovišti.

„Tak to je mazec!" nadchla jsem se a společně s Kess jsme se rozeběhly zabrat si místa vedle sebe. Díky bohu lidi po zranění nebývaj tolik soutěživý, takže se ochotně posunuli, když jsme je poprosily, abychom mohly být vedle sebe.

Usadila jsem se na velkém polštáři do tureckého sedu a zavřela oči. Nechala jsem na sebe dopadat paprsky světla a užívala si ten čerstvý vzduch.

„Jako na dovolený co?" zasmála se Kessidy.

„Kéž by." zasmála jsem se spolu s ní, ale pak už jsme si vychutnávaly naše poslední okamžiky klidu, než se přiřítí první vlna.

V tom můj obličej náhle polil stín, což mě přinutilo otevřít oči. Zprudka jsem se nadechla, když jsem se lekla osoby stojící přímo přede mnou.

„Skoro jako bys neměla čisté svědomí," pronesl tajemným hlasem Elliotův bratr, přičemž mě jeho temně modré oči probodávaly pohledem.

„Proč si to myslíte?" snažila jsem se o monotónní hlas, ale i tak se z něj dalo snadno vyčíst, že mám strach.

„Ale no ták, snad nevypadám až tak staře?" ušklíbl se a sklonil se ke mně. „Jsem Drenn a ty?"

„R-Ruth," vykoktala jsem a vůbec jsem nechápala, proč se se mnou vlastně baví.

„Takže Ruth. Pěkné jméno," usmál se na mě. Nebyl to ale takový ten klasický vřelý úsměv. Ne. Ten jeho působil spíš jako maska velmi vypočítavého člověka. Měl v sobě jakousi vnitřní energii a mazanost.

„Promiňte, chtěla jsem se zeptat, schopnost transportovat máte od svého démona, že?" vložila se do toho Kessidy, když viděla, že mi rozhovor s ním není vůbec příjemný. Hodila jsem po ní vděčný pohled a ona na mě mrkla.

„Jistě, Ainësso s sebou přinesla mnoho neskutečných darů," obrátil se na Kessidy. V tom jsem ucítila zvláštní pocit na své hlavě.

„Ruth, nehýbej se!" vyjekla nadšeně Kessidy a všimla jsem si, že i z ostatních stran se k nám hrnou lidi s nadšenými výrazy. Opatrně jsem zvedla oči nahoru, aniž bych pohnula hlavou a setkala jsem se s pronikavýma očima na zlatě planoucí hlavě fénixe. Ten si mě zvědavě prohlížel. Natočil hlavu na stranu a klovnul mě do nosu.

„Áu!" vykřikla jsem a chytila se za nos, zatímco ten mizera balancoval na mojí hlavě. Celou tu situaci sledovalo nespočet pobavených tváří.

„Neboj, jen si hraje," ušklíbl se na mě Drenn. „Líbíš se jí."

„Doufám, že to neznamená, že odteď bude hnízdit na mé hlavě," odsekla jsem lehce podrážděně a sundala si ruku z nosu. Aaa, tak to bylo chyba!

„Áu! Sakra! Koukej slízt!" naštvala jsem se a rukou, kterou jsem se nedržela za nos, jsem jí začala odhánět. Ostatní kolem jen pobaveně přihlíželi, a tak byl ten boj pouze mezi mnou a fénixem.

Nakonec se pták konečně vznesl do vzduchu a přistál na Drennově rameni. Ten si mě měřil pobaveným pohledem, zatím co jsem se snažila zjistit, jestli mi jeho miláček vlasy nikde nepřismahnul.

„Myslím, že byste se měli pomalu připravovat, zkouška právě začala," pronesl najednou vážným hlasem s pohledem kamsi do dáli. Pff, no to určitě, jak dělá, že vidí na kilometry daleko, chytrolín.

Ostatní ho ale bleskově poslechli a rozešli se opět ke svým stanovištím.

‚Hodně štěstí!' ozvala se mi v hlavě Kessidy.

Já se na ní pohotově otočila a ukázala palec nahoru!

„Dobrá Ruth, ještě se uvidíme," promluvil do ticha Drenn, který stále stál přede mnou a Ainësso na jeho rameni zazpívala. Za normálních okolností bych to brala jako ten nejlibovější zvuk, který jsem kdy slyšela, ale s vědomím, že se jedná o Drennova démona jsem věděla jedno. Na něj si budu muset dát pozor.

„V to doufám," pokusila jsem se o neproniknutelný výraz, ale když na jeho obličeji začal tančit pobavený úsměv, věděla jsem, že má obrana je ta tam. Po té se konečně obrátil a rozešel se pryč. Po zádech mi přeje mráz. Elliote pomoc!