Podstata duše

Já, kus papíru a tužka - 54. část

Předem upozorňuji, že onen postup je zcela smyšlený, tudíž je i kapku nereálný, ale tak jedná se o fantasy že, tak doufám, že nad tím jen přivřete očko, důstojně pokývete hlavou a necháte vaší fantazii ať se postará o zbytek 😅🙏

Koukala jsem na ten kus papíru a zoufale se snažila vymyslet, co s těmi náhodně rozházenými písmeny. Můj pohled se po chvíli opět zvědavě zatoulal ke klukovi v rohu, který zatím jako jediný vypadal, jako že na něco přišel.

Nejdřív jsem ho jen tak bezděčně proklínala, ale pak jsem si něčeho všimla. Ten kluk si celou dobu počítal něco na prstech!

Vrátila jsem se zpět ke svému a snažila se zjistit, o co se ten kluk snaží. Počet všech znaků? Počet jednotlivých písmen? Počet samohlásek a souhlásek? Ne v tom to nebude... Co bych pak s těma číslama asi tak dělala... Pff, třeba sečetla a zkusila výsledné číslo jako pokus o odpověď, zasmála jsem se pro sebe, když v tom mě něco trklo!

Říkali, že se jedná o zakódovaný text... Co když...

Spočítala jsem si na prstech kolikáté v pořadí v abecedě je první písmeno a napsala si číslo. Takhle jsem to zkusila u pár dalších. Fajn zatím tu jsou samý jednociferný, ale co s tímhle dvouciferným?

Prohlídla jsem si celé seskupení písmen a všimla jsem si, že se tam nacházejí pouze písmena ze začátku abecedy. Takže technicky vzato... kdybych byla příklad tak bych potřebovala ještě nějaké ty operátory... a většinou jdou v pořadí + - * /

Podle své nové teorie jsem tedy znovu převedla celý text tentokrát do docela nechutně vypadajícího příkladu. Ale jo, takhle to aspoň dává smysl, ušklíbla jsem se sama pro sebe.

Pohledem jsem zabloudila ke Kessidy, jejíž tužka mizela neuvěřitelnou rychlostí, jak jí celou ohryzávala. Zatraceně, jak upoutám její pozornost?!

Kolem nás se linul lehký šumot, jako si z jedné strany povídali ti, co nám donesli text, ale i tak, jakýkoliv výraznější zvuk či pohyb by na mě přitáhl pozornosti víc, než jsem teď potřebovala. Navíc mezi námi pochodoval Drenn a dával pozor, aby každý pracoval sám za sebe. Pff, to tak.

Utrhla jsem maličkej kousek papíru a napsala na něj vzkaz pro Kessidy:

Pořadí písmen!

Papírek jsem pečlivě složila do miniaturní velikosti a připravila si ho před prst na odpal. Drenn se zrovna otáčel, takže jsem musela jednat rychle. Zapřela jsem si ukazováček o palec a cvrnk! A papírek už si to letěl za Kessidy.

Ta si ho nejdřív vůbec nevšimla, a tak jsem se začala rozčilovat, že je naprosto slepá. Pak ale zbystřila a v hlavě se mi ozvalo: ‚To je od tebe?'

Otočila se na mě čekajíc na odpověď a já jen neznatelně kývla, protože se zrovna blížil ten bělovlasej slídil. Nezbývá než doufat, že to Kessidy dojde, ale o ní, která je chytřejší než všichni tady, vůbec nepochybuju.

Znovu jsem se začala věnovat svému papíru s příkladem. Jako já vím, že matika je důležitá pro rozvinutí inteligence, ale co je moc a tohle je příliš! Zoufale jsem mezi sebou násobila obří čísla, abych je pak následně zase vydělila a tak podobně...

V tom se kluk v rohu zvednul a s nadšeným výrazem utíkal předat svoje dílo kolegovi, který už postával připravený mezi ostatními finishery, kteří se, ani nevím kdy, připravili k opačné straně pódia, než byli ti, co přiběhli.

„Zatraceně!" zaklela jsem si pro sebe a nebyla jsem jediná. Pohledem jsem vyhledala Matha, který na mě kývnul, na znamení, že on je připraven. Kývla jsem mu nazpět a dala se znovu do práce. První kluk zatím opustil stanoviště a utíkal podle předem nastudované cesty na kontrolu. Kluk, co mu předal svou práci, se nyní hrdě vracel na svůj polštář a povýšeně sledoval své okolí. Jo, kdybych byla první, tak se asi taky nosím.

Nezbývalo mi než pokračovat v počítání a doufat, že neudělám žádnou chybu.

Konečně jsem se dostala k poslednímu dělení! Výsledek ovšem předčil všechno moje očekávání...

5? Po tom všem, že je výsledek prostě 5?! Propalovala jsem papír naštvaně pohledem, i když na to vlastně vůbec nebyl čas. Když jsem si to uvědomila, celá naštvaná jsem se začala zvedat, že ten papír s číslem 5 teda odnesu.

‚Ruth počkej!' ozvala se mi v hlavě Kessidy a já se zarazila uprostřed pohybu. Nechápavě jsem na ní upřela pohled, ale ta si mě nijak nevšímala. Jen se zadumaně koukala do svého papíru a tabulky.

Radši jsem si pomalu zase sedla, abych nevyvolala přílišný rozruch a čekala, co z ní ještě vypadne.

‚Nevím, jestli všem má vyjít stejný číslo, ale pochybuju. Každopádně mě vyšlo 7. Tak jsem vzala každé 7. písmeno z přeluštěného textu a konečně mi začínaj vycházet slova,' poslouchala jsem pozorně její instrukce, protože ta holka vždycky ví, co dělá.

Zkusila jsem tedy dle jejích pokynů, vybrat každý, v mém případě, pátý písmeno a skutečně. Na papíře se přede mnou konečně začalo rýsovat skutečné zadání. Bože, ty jsou prohnaný! Zase nás chtěj, co nejvíc vyřadit!

Díky bohu se zadání týkalo strategické pozice v bitvě, na což jsem znala odpověď. Rychle jsem jí teda naškrábala, přehnula papír a pochválila se za dobře odvedenou práci. Společně s Kessidy jsme se zvedly a rozeběhly předat naše odpovědi.

Doběhla jsem k Mathovi a se slovy: „Jsou to parchanti!" jsem mu předala papír.

„Nemůžu nesouhlasit," vzal si ode mě papír a rozeběhl se do lesa. V tu chvíli jsem si konečně mohla na chvíli oddechnout a doufala jsem, že jsme s Kessidy objevily všechno.