Podstata duše

Neklidná noc - 14. Část

Celý večer a posezení u ohně uteklo jako voda. S Mathem a Ariou jsme se skvěle bavili, když se malej Kieran (Arii démon) pokoušel vyprovokovat ostatní démony, aby si s ním šli hrát. Ani Olívie ten večer nijak zvlášť neprudila.

Elliot se na mě čas od času podíval, ale vždy když se naše oči střetly, okamžitě uhnul pohledem. Nakonec jsem se rozhodla tomu nevěnovat pozornost a přidala jsem se k Arie, která si v tu dobu opékala buřta.

Po nějaké době Samuel zavelel a všichni se začali rozcházet do stanů. Olívie se vytratila mezi prvníma i se svojí gardou, Math se přidal k nějakým klukům a já se vydala do stanu společně s Ariou a Kieranem. Když už jsme odcházely, zaslechla jsem ještě, jak Samuel určuje hlídku a společně s Nairenem mizí kamsi mezi stany.

„Nebudeš tomu věřit, ale už se fakt těším, až se vyspím," prohlásila Aria a vlezla do svého stanu.

„A víš, že i docela jo?" zasmála jsem se, pustila jsem Kierana, a pak je oba následovala dovnitř. Kieran si okamžitě udělal pohodlí mezi Ariinou hromadou poházených věcí, zavřel svoje malá očička a spokojeně zavrněl.

„Tomu stačí málo ke štěstí," konstatovala Aria, zatím co šoupala zbytek věcí ke straně, aby tam mohla pro nás rozbalit dva spacáky.

„To teda," usmála jsem se nad roztomilostí toho malého tvorečka.

„Tu máš," hodila po mě triko na spaní a sama se začala do jednoho převlíkat. Sundala jsem si tedy tričko z hlavy, kde mi přistálo a také se dala do převlíkání.

Pak už jsme jen unaveně zalezly do spacáků a nechaly se jedna po druhé unášet do říše snů.

„Dobrou noc."

„Dobrou."

Zaznělo stanem a pak už bylo slyšet jen trojí klidné oddechování.

***

„Áááá!" nesl se jekot celým táborem.

„Co to bylo?!" vymrštila jsem se do sedu.

„Nevím... Spi," zamumlala vedle mě Aria.

„Necejtíš kouř?" čuchala jsem kolem sebe.

„Vždyť jsme opejkaly," zamumlala znovu Aria. To už se ale onen řev ozval znovu.

„Hergot, co to je za kravál?!" vylítla Aria, která konečně začala plně vnímat. Nečekala ale na mou odpověď, natáhla na sebe tepláky a s ptačím hnízdem na hlavě a naštvaným výrazem v obličeji vyrazila ven. Kieran jako by vycejtil, že je jeho paní v pohybu. Okamžitě se zvedl a utíkal za Ariou.

A já? Přece tu nebudu sedět jak pecka! Popadla jsem první tepláky, co se mi dostaly pod ruku, oblíkla je a vydala se za nima.

Jen co jsem ale vylezla ze stanu, čekal mě menší šok. Polovina stanů byla v plamenech! Poslední dobou hoří nějak často...

Chvíli jsem nejistě stála na místě a nevěda co dělat. Když už jsem se ale chtěla rozeběhnout a najít někoho, abych zjistila, co se děje, přiběhla ke mě odněkud Realey.

„Kde se tu bereš, Realey?" divila jsem se a pohladila jí po hustém kožichu, který teď nebyl zářivě bílý ale celý od sazí.

V tom se k nám přiřítil Samuel na Nairenovi a než jsem stihla vůbec otevřít pusu a cokoliv říct, vypadlo z něj: „Vem Realey a sežeňte Elliota. Kdyby se po cestě naskytly jakékoliv komplikace, hned se vrať, tady ten maják nepřehlídneš. Nechám tu pár lidí. Se zbytkem se vydáváme za těma zpropadenýma démonama," a hned byl zase v trapu.

Realey se přikrčila, jakoby rozuměla tomu, co právě kapitán říkal a abych tedy mohla nasednout.

„Né že mě shodíš!" naskočila jsem jí na hřbet a chytila se jí za srst.

„Začneme asi jeho stanem, co říkáš?" jako odpověď se mi dostalo hlasité štěknutí, a pak se se mnou pomalu rozeběhla.

Na místě, kam jsme měly namířeno, nás ale čekalo překvapení. Elliotův stan byl totiž jeden z těch zahalených plameny.

„Sakra a co teď?" zamyslela jsem si jak pokračovat. Logicky... Kdyby byl ve stanu tak by nepřežil, tudíž by nepřežila ani Realey! Tak kde může být?!

„Dokážeš najít svého páníčka?" pošeptala jsem Realey do ucha a ta začala kolem sebe čenichat. Kouř byl ovšem velmi silný. Realey se ale nevzdávala. Snaž se Realey!

Postupně jsme se prodíraly mezi hořícími stany směrem k lesu. Kouř pomalu slábl a Realey začala postupovat rychleji. Asi chytla stopu.

V tom vyštěkla a rozběhla se do nitra lesa. To mohlo znamenat jediné. Elliot musí být tam!