Podstata duše

Jako za starejch dobrejch časů - 50. část

Týden utekl jako voda a než jsme se nadáli, nastal den naší poslední zkoušky. Všichni v dychtivém očekávání se už znova začali shromažďovat u provizorně opravené vstupní brány a zaujímat svá divácká místa. Byla zde i speciální tribuna pro kapitány a zástupce Královské jednotky, kteří se přijeli na poslední zkoušku a následný Obřad výběru, podívat. Mohou tu být pouze za jediným účelem – rekrutovat do svých řad novou krev!

Já jsem stála spolu s ostatními účastníky uprostřed toho všeho a čekala na oficiální verdikt a zahájení poslední zkoušky. Elliot sice říkal, že já a ostatní, kdo skončili v nemocnici, což jsem si všimla, že byla tak třetina z nás, budeme psát další test, ale nikde jsem tu neviděla žádné lavice ani nic na čem by se dalo psát. Protože písčitá cesta není úplně ideální podložka.

Vedle mě nervózně přešlapovala Olívie a co chvíle, to nadávka. Naproti nám se Math snažil uklidnit nervózní Kessidy, která to tentokrát zase docela prožívala. Kousek od nás postávali v dalším kroužku kluci, kteří se s námi spojili v labyrintu společně i s Irvinem, kterému se relativně zranění zahojilo, takže se rozhodl, že ten test půjde též zkusit. V davu mezi ostatními účastníky jsem zahlédla také Jeremyho, který ‚překvapivě' na době neměl ani škrábanec a vypadal, že je ve skvělé formě.

Poslední, koho jsem ještě mezi zbylými účastníky zahlédla, byl Emett, kterému se jako prvnímu podařilo zdolat labyrint. Stál také v kroužku s nějakými kluky a čas od času si lehce poskočil, což o něm prozrazovalo, že už se na zkoušku nemůže dočkat.

Jediný, kdo se neúčastnil, byl Zek, který stále ještě ležel v nemocnici a po týdnu opravdu nebyl ve stavu, aby mohl dokončit zkoušky. Ráno jsme se za ním ještě všichni zastavovali, a tak nám popřál hodně štěstí, a že on si to zkusí znova za rok.

Je mi ho celkem líto, protože on za to zranění nemohl, a kvůli napadení, které nějakou dobu neměli pod kontrolou ani ochranné jednotky, by neměli někoho jen tak vyřadit. Ale bohužel se rozhodli přijet i zástupci z Královské jednotky, a tím bylo rozhodnuto.

Podívala jsem se znechuceně k tribunám, kde už své místo zaujali dva vojáci v nablýskaném brnění. Tvářili se neutrálně a čas od času prohodili něco s kapitány jednotek.

Na stříšce tribuny, se pyšnil majestátný ohnivý fénix, který bedlivě sledoval své okolí. Jeho zlaté plameny zářily jako druhé slunce a musím říct, že Reggie, orel kapitána Daisukeho, vedle něj vypadal jako zastaralý model. Z fénixe zkrátka vyzařovala hrdost a důstojnost magického zvířete.

Naproti tomu druhý démon patřící členu Královské jednotky, ohnivý ještěr Salamander rozvalující se jak dlouhej tak širokej pod tribunou, si se svým vystupováním nic nedělal. Asi tak jako černý vlk kapitána Stopařské jednotky, který se vyhříval na sluníčku hned vedle něj.

Bylo jasné, že jak fénix tak Salamander, jsou démoni od Královské jednotky, protože jako taková byla proslulá tím, že všichni jsou vlastníky nějakého mýtického démona.

Většina lidí má jako podstatu duše obyčejné zvíře, které má nějakou zvláštní schopnost. Jako třeba Elliotova vlčice Realey unese ohromné množství váhy a vůbec jí to nezpomalí na rychlosti. Nebo Kythova sovička Nymsie dokáže změnit svou velikost a podobně.

Když se ale někomu jako podstata jeho duše zjeví mýtický démon, obdaruje tím nějakou speciální silou i svého majitele.

„Prosím o klid!" zaduněl prostorem mohutný a zvučný hlas vrchního kapitána a okolní šumot pomalu utichl. Naše pohledy se upřely k tribuně, odkud promlouval a zvědavě jsme čekali, co se bude dít dál.

„Nejdřív bych chtěl uvítat naší vzácnou návštěvu z Královské jednotky," ukázal na dva muže po své levici, kteří se teď postavili a lehce se uklonili. Až teď jsem zaregistrovala, že jeden z nich má sněhově bílé vlasy a povýšený úšklebek. Není pochyb, to musí být Elliotův bratr!

„A dále bych chtěl poděkovat zbylým účastníkům zkoušky, že jste vydrželi a přeju vám mnoho zdaru do nastávající zkoušky," pokynul nám a z okolí se ozval dunivý potlesk.

„Sakra, na takovou slávu bych si i zvykla," užívala si výsluní Olívie a na svou předešlou nervozitu úplně zapomněla.

„Ale teď už k tomu, na co tu všichni čekáme. Byli jsme nuceni trochu poupravit průběh této zkoušky, kvůli nedávnému napadení města a zranění některých účastníků. Tudíž se rozhodlo, že celá tato zkouška bude probíhat v týmech, přičemž každý tým se bude skládat ze tří lidí a v každém týmu bude jeden ze zraněných!"

„Cože?!" ozvalo se hned z několika stran a všichni s sebou začali nervózně cukat. Nikdo nechtěl prohrát, a tudíž nikdo o někoho zraněného v týmu úplně nestál.

„Týmy budeme určovat náhodným taháním vašich jmen, takže bude jen o náhodě, s kým skončíte. Nejdřív určíme týmy a po té vás seznámím s pravidly," zakončil svůj proslov kapitán a to byl pokyn pro další dva kapitány, aby se zvedli s jakýmisi skleněnými nádobami a ujali se slova.

Každý postupně tahal lístky a tvořily se týmy. První dva týmy byly lidi, které jsem neznala, ale u třetího týmu se ozvalo jméno Kessidy. Ta k jejímu štěstí i neštěstí skončila v týmu s Emettem a Jeremym. Očividně brali ohledy na to, že Kessidy byla vážně zraněná ještě před zkouškami, a tak se mi aspoň poprvé jejich pravidla tolik neprotivily. Následoval tým z lidí mě zcela neznámých a pak se ozvalo: „Tým pět – Mathew, Ruth, Olívie."

„Já mám snad Deja vu?!" obrátila se na mě Olívie a plácla si se mnou.

„Takže týme, jako za starejch dobrejch časů?" ušklíbl se na nás Math a já na něj mrkla se slovy: „To si piš."