Podstata duše

Tolik nostalgie a to je teprve dopoledne - 22. část

Zrovna jsme procházeli školní chodbou, když v tom na mě zezadu někdo skočil.

„Lidi já vás tam ráda vidím!" zapištěla Kessidy.

„Kessidy!" vykřikla jsem radostně, protože té pochmurné nálady jsem měla až po krk.

„Tak co, už jste byli u vzdušný jednotky? Protože tam to stojí fakt za to!" začala se smát Kess.

„Ano včera jsme měli tu čest poznat jejich kapitána. Zdůrazňuji pouze kapitána," usmál se Math a konečně to vypadalo, jako že by mohlo svítat na lepší časy.

„Přísahám bohu, ještě jeden takovejhle člověk a já se neznám," zabědovala Olívie, načež jsme všichni vyprskli smíchy.

„Vy si stěžujte. My u nich začínali," ozval zezadu Emett.

„Emette, Zeku, jak se daří?" obrátil se na právě přicházející kluky Math.

„Dobrý, po vzdušný jednotce, už jen a jen líp," zasmál se Zek.

„To sem ráda, že nás nečeká už nic horšího," oddechla jsem si a všichni společně jsme se vydali ke kabinetu, který patřil našemu učiteli.

***

„Tak běžte první, my si dopřejeme ještě oddych po tom včerejším výkonu," rozhodla Olívie, když jsme dorazili na místo.

„Dobrá, dobrá, tak ať ten zbytek týdne rychle uteče," plácla si se mnou Kessidy a vydala se společně se svým týmem dovnitř.

„To jsem zvědavá, co nás ještě čeká. Po pravdě už toho začínám mít plný zuby," postěžovala si Olívie.

„Snad sis nemyslela, že přípravná škola na Obřad výběru bude procházka růžovým sadem?" zasmál se Math. Na jednu stranu jsem žasla nad tou náhlou proměnou nálad, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že konečně zmizelo to ranní napětí.

„To sice ne, ale tak jsem nečekala, že tu budeme dělat takové skopičiny," nedala si říct Olívie. Nevím proč, ale po tom čase stráveném s ní v týmu si na tu její nevraživost začínám docela zvykat. Každej jsme hold nějakej.

„Jistě, pane učitel," pronesl zcela vážným hlasem Zek, který právě vycházel z kabinetu následován svým týmem.

„Tak co?" ohlídla jsem se na ně.

„Prej už nás čeká jen jednotka stopařů," usmál se na mě.

„Jop, dvoudeňáky to já rád," pověsil se mu na rameno Emett a vycenil zuby stejně jako jeho kolega.

„Jooo, tam si užijete srandy," protočila očima Olívie a neodpustila si svůj pohled na mě.

„Ale, ale Ruth, je tu snad něco, o čem ses mi nesvěřila?" chytla se tématu Kessidy a upřela na mě zvídavý pohled.

„Nemám páru, o čem to mluvíte," zvedla jsem ruce na obranu, ale lehce mi začali cukat koutky.

„A heleme se, o čempak to nevím?" nedala se odbýt Kess.

„To by bylo na dlouho. Jdeme," vzdychl Math a ranní nevraživá nálada byla v cuku letu zpět.

„Má pravdu," řekla jen Olívie a vydala se do kabinetu za Mathem. Kessidy na mě hodila pohled alá co-to-mělo-bejt?

„Pak ti to řeknu," vzdychla jsem a vydala jsem se za svým týmem.

***

„Takže jelikož byl trénink u vzdušné jednotky nejtvrdší z celého týdne, dáváme každému týmu následující den volno," začal učitel. Ach, konečně slitování!

„No ještě, aby ne," neopustila si Olívie.

„To ale není všechno," vzal si slovo znovu učitel, „váš trénink bude pokračovat dnes večer. Dnes jdete k noční jednotce a kapitánka Emilia má pro vás připravený speciální noční program. Takže stačí, když budete v 8 hodin čekat před ubytovnou a ona si vás tam vyzvedne."

„Noční program?!" vyjekla Olívie.

„Ano noční, a jsem si jist, že když to zvládli všechny týmy před vámi, tak vy nebudete výjimka," uzemnil jí učitel.

„To se mi snad jen zdá," dala si hlavu do dlaní Olívie.

„Tak myslím, že už vás nebudu dále zdržovat. Můžete jít," usmál se na nás učitel, který byl očividně dnes dobře naladěn.

„Dobrá, děkujeme," poděkoval Math a vydal se pryč. Já a Olívie jsme taky poděkovaly a vydaly se za ním.

„Takže, co budete do večera dělat?" zeptala jsem se nejistě, abych rozvedla nějakou tu diskuzi.

„Já nevím, jak vy ale já si dopřeju celodenní relax v posteli," mávla rukou Olívie.

„A ty?" obrátila jsem se na Matha.

„No, asi nic akčního," poškrábal se na hlavě a tvářil se, jakože urputně přemýšlí, „možná bych mohl zajít do vířivky, tam se relaxuje skvěle."

„Cože vířivka?" chytla se tématu Olívie.

„No jasně. To nevíte, že tu maj docela luxusní plavečák?" divil se Math, načež jsme obě zakroutily hlavou.

„To máte z toho, že si neumíte užívat volného času," ušklíbl se na nás. Možná má v tomhle ohledu trochu pravdu. Volný čas jsem tu většinou trávila tím, že jsem šla odpočívat na pokoj ještě naší staré ubytovny. Ale ta je teď srovnaná se zemí a my musíme zbytek našeho výcviku bydlet na hlavní ubytovně města, kde bydlí hlavně právoplatní členové jednotek.

Mělo by to pro nás být vlastně takové privilegium, že tam můžeme bydlet a možná by i bylo, kdybych nemusela bejt na pokoji s věčně protivnou Olívií a tím otravou Elliotem. Po pravdě jedinej, kdo mi tam tak nějak nevadí, je Dylan. Ano tajemný Dylan.

„Tak týme, je rozhodnuto! Jde se do vířivky, účast povinná!" zavelela Olívie, a tak jsem chtě nechtě musela být účastníkem této výpravy. Bůh ví, jak tenhle den skončí.