Rozpolcená

Kapitola 5. - Probuzení

Ahojky,

tak jak se dneska máte?

Já dost mizerně, takže to skvěle odráží náladu hlavní hrdinky :/

Doufám, že mi to aspoň pomůže napsat tuhle část co nejlíp ;(

Jo, a chtěla jsem se vás zeptat, jestli náhodou nevíte co je tohle: #23 in Akční

Objevuje se mi to při zobrazení na pc vpravo nad ,,Podobné příběhy", přesněji nad typem autorského práva příběhu. Budu ráda, když mi někdo napovíte, co to je ;)

A teď už žádné zdržování a užijte si čtení, sice to zatím ještě chvíli nebude nic moc, ale nenechte se odradit. Všechno nemůže být jenom příjemné, vtipné a záživné ;D

Od oběda, kdy jsem převzala službu za Magdu se tu ukázali jenom dva zákazníci a tak jsem měla dost času zkontrolovat jestli jsou všechny knihy na svém místě, případně ze skladu doplnit chybějící. Zvládla jsem taky sepsat objednávku na příští týden a odeslat jí šéfovi na schválení, pořád mi ale chyběli ještě dvě hodiny do zavírací doby. Tak co teď?

Posadila jsem se z a kasu i s tabletem, ve kterém máme veškeré informace o zboží v obchodě. Také tam je přístup na internet, ale smíme se dívat pouze na věci související s knihami. Napadlo mě, že se dlouho nikdo nekoukal po nových knižních titulech, takže jsem se rozhodla tu chybu napravit. Zapnula jsem Chrom a brouzdala po stránkách nakladatelství. Třikrát mě ze zadumání vytrhl příchod zákazníka. Jeden si u nás knížku objednal a další dva si koupily nějaké historické knížky v angličtině. Stejně mi ale zbyl čas, protože spadla wifi. To bylo tenhle týden už po třetí. Musí se zavolat někdo aby se na to podíval, takhle už to nejde. No, a jak se mám zabavit teď?

Několik minut jsem jenom přejížděla obchod pohledem a pak jsem si vzpomněla na dopis, který mi paní profesorka ráno dala. Vzedmula se ve mně vlna zvědavosti a začala jsem v tašce lovit dopis. Neměl sebemenší šanci mi uniknout, i když byl až na dně, našla jsem ho.

Bylo to divné. Béžovou obálku s pečetí jsem ještě nikdy na živo neviděla, když teda nepočítám ty v archivu, kde jsem minulé léto vypomáhala. No prostě, aby jí někdo poslal, nebyla na ní ani adresa a ani známka, to bylo divný. Pak mi ale došlo, že je určitě poslali všechny najednou v jedné velké obálce aby ušetřili. No jo, to bude ono. Na nic už jsem nečekala a obálku otevřela. Byly tam složené obyčejné bílé papíry. Co jsem taky čekala, pergamen? Absurdní. Vytáhla jsem je. Rozložila a začala číst. Nevěřila jsem vlastním očím. Pořád dokola jsem četla těch několik prvních vět.

Ó můj bože, jsem to já! Jsem jedním ze dvou studentů, kteří se budou jeden celý rok vzdělávat v Americe. To je paráda! To nemůže být pravda. To je určitě jenom vtip, ale stojí to tu černé na bílém. O my god. Tohle asi nerozdýchám. Roční prázdniny v Americe a ještě ke všemu zadarmo? To je jako splněný sen.

Vytáhla jsem mobil. Naťukala jejich čísla. Stiskla volat a čekala až to zvednou. První to vzal táta a hned po něm máma.

„Co se..."nenechala jsem doříct mámu.

„Vybrali mě!"překypovala jsem nadšením.

„Cože? Na co tě vybrali?"nechápal táta.