Rozpolcená

Kapitola 25. - Cesta na popravu

Vím, že mi to trvalo strašně dlouho, ale trpím teď tvůrčí krizí.

Sice přesně vím co má následovat, vidím to v hlavě jako film, ale nedokážu to kloudně napsat.

A ještě navíc musím do čtvrtka přečíst Chrám Matky Boží v Paříži a zpracovat ho do referátu a vytvořit video na EVV, takže toho mám strašně moc.

Takže si tuhle část pokust užít, protože další bude nejdřív v pátek nebo sobotu :(

Snad to do té doby vydrříte :D

Dveře výtahu se otevřely, a tak jsme, zavěšené jedna do druhé, pomalu kráčely vpřed. Už jsem si na ty megastické podpatky docela zvykla, ale jestli na nich budu muset stát dlouho, tak moje nohy vypoví službu.

„Jsme tu!"oznámila náš příchod Natasha skupince mužů v oblecích, kteří k nám stáli zády.

Jako na povel se sborově otočili a všichni, započali větu, kterou nás chtěli pokárat, ale při pohledu na nás, nějak ztratili řeč. Vision se sice tvářil neutrálně, ale jeho oči si nás se zájmem prohlížely. Bruce mohl oči nechat na Natashe. Pietro přejížděl pohledem mezi mnou a sestrou, bohužel nakonec očima zakotvil na mně. Thor na naší trojici valil oči, ale nakonec si i on prohlížel jenom mě. Clint přejížděl pohledem mezi mnou a svou dávnou přítelkyní, ale nějak se nemohl rozhodnout, která je zajímavější. Tony na mě civěl s otevřenou pusou, a studoval každou mou křivku a Rogers byl zaskočený. Prohlížel si mě od hlavy až k patě.

Nervózně jsem se ošila. Sklopila pohled. Nejsem zvyklá být středem pozornosti, obzvlášť ze strany mužů. Takže tahle situace pro mě nebyla moc příjemná. Naštěstí ale zasáhla Wanda: „Zírat na nás můžete celý večer, ale teď už musíme jet, jinak se Fury zblázní, protože přijedeme pozdě."

„Ano, měli bychom vyrazit."přitakal Vision.

„Fine, takže Ari, ty pojedeš s..."chtěla mi určit odvoz Nat, ale já jí skočila do řeči: „S Tonym."

„Cože?"čučel na mě Stark jako bych právě spadla z Marzu.

„Slyšel si dobře."potvrdila jsem svoje slova, „Chtěla bych si s tebou promluvit."odhodlala jsem se konečně ke zvednutí očí od podlahy.

„Tak dobře."mrkl na mě Tony, „J.A.R.V.I.S.i, připrav Saleen S7, abychom nepocuchali Arianě účes."

„Jak si přejete."odpověděl v zápětí specifický hlas.

Holky mě pustily a každá zamířila k jednomu z aut, která stála poblíž. Banner s Bartonem následovali Romanovovou a Thor s Visionem kráčeli za Scarlet witch. Zbylí pánové na mě zírali. Už zase. To je to baví? Sklopila jsem pohled a čekala, jestli je to náhodou neomrzí. K mojí smůle zírali dál a já se už prostě nedokázala udržet.

„Baví vás na mě tak civět?"zamračila jsem se na ně.

„Promiň."usmál se Pietro.

„Omlouvám se."sklopil podle Steve.

Tony se jen zazubil. Narovnal se a nakráčel si to vedle mě. Nabídl mi rámě. Bylo to vtipné. Díky podpatkům jsem teď byla výrazně vyšší než Stark. Nemám ráda, když je dívka vyšší než kluk, ale tohle byla vážně zábava. Rámě jsem však přijala bez zaváhání a vyrazila společně s Tonym vstříc oranžovému sporťáku, který k nám mířil. Když zastavil, všimla jsem si, že na místě řidiče nikdo nesedí. Asi to auto řídí J.A.R.V.I.S., napadlo mě. To by bylo docela logické, po tom co Stark řekl. Tony mi otevřel dveře. Vděčně jsem usedla. Chodidla mi děkovaly, že už na nich nestojím a dopřeju jim oddych. Stark za mnou zabouchl dveře. Usadil se na místo řidiče. Dupl na plyn. Auto se jako neřízená střela řítila garážemi a potom i přeplněnými New Yourskými silnicemi.