Rozpolcená

Kapitola 30. - Až moc vzpomínek

Než vás nechám číst, tak bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat!

Rozpolcená má neuvěřitelných 9.7K a 991 hvězdiček.

Nezdá se mi to? Není tohle jenom úžasný sen, ze kterého se probudím?

Ať tak či tak, tak všem čtenářům strašně moc děkuju a doufám, že s Ari zůstanete až do konce, který se neúprosně blíží.

Takže tahle kapitola je pro vás všechny!!!

„Do letadla mě už nikdo nedostane!"stěžovala jsem si.

„Vždyť to byla legrace,"posmívala se mi Lucka.

„Legrace? Celý let sis povídala sama se sebou, několikrát nás zastihli turbulence a já nemohla spát a teď tu poskakuješ jako bys spala tři dny v kuse. Můžeš mi říct, co je na tom legračního?"udržovala jsem si svojí špatnou, ospalou náladu.

„Tvůj výraz,"dobírala si mě dál.

„Ha, ha, ha. To jsem se pobavila."

„Nebuď takový morous! Třeba pro nás přijede nějaký sexy učitel u kterýho budeme bydlet,"rozzářili se jí při té představě oči, „přeci nechceš udělat špatný první dojem, nebo jo?"

„Lucko! Už jsem Ti říkala, že mě..."

„Támhle."čapla mě za ruku a vlekla za sebou k vysokému hnědovlasému muži. Měl široká ramena a svalnaté ruce, které zvýrazňovala černá košile s krátkým rukávem. Jeho medové oči prohledávaly dav. Kdyby nevypadal tak na čtyřicet, tak bych nad ním pravděpodobně začala slintat. Něco držel v ruce, ale ve výhledu mi bránili Lucčiny záda.

„Dobrý den,"pozdravila anglicky.

„Dobrý den,"odpověděl jí ten muž, „vy jste slečny Ariana Bayerová a Lucie Veselá?"

Postavila jsem se vedle svojí kamarádky, takže jsem se konečně mohla podívat, co ten muž drží v ruce. Byla to kus kartonu, na kterém byla napsaná naše jména.

„Dobrý den. Ano, to jsme. Já jsem Ariana a tohle je Lucka."představila jsem nás anglicky.

Vlastně od teď nás budou čekat jenom anglické konverzace. Ještě, že tu je Lucka, jinak bych si se svojí mizernou angličtinou asi moc nepopovídala.

„Výborně. Já jsem John Applegate. Učím tělocvik a zeměpis. Bohužel slečna Tilley nemohla přijet, tak mě poprosila, abych pro vás přijel já a odvezl vás k ní do bytu, kde budete bydlet."oznámil nám.

„A co učí slečna Tilley?"zeptala se Lucka.

„Angličtinu, chemii a hru na housle."odpověděl.

„Takže mi budeme bydlet u ní?"optala jsem se pro jistotu.

„Ano, jak jsem řekl. Sue má byt v centru, takže budete mít o zábavu postaráno, ale víc vám řekne večer, až se vrátí domů."

„Dobře."usmála jsem se.

„Můžeme tedy jít?"vypadlo z něj po chvíli ticha.

„Jasně."nadšeně přitakala Lucka.

Já jsem jednoduše přikývla.

***

„Našel jsem ji!"zaslechla jsem Clintův hlas.