Rozpolcená

Kapitola 40. - Vzteklá Ariana 2/2

„Co zase?" vykřikla jsem vztekle.

„Hoďte sebou! Hrne se sem kopa agentů," uslyšela jsem poprvé ve sluchátku i hlas Hendersona.

„Jestli vám moje rychlost nevyhovuje, tak mi sežeňte Hermannův prst!" vztekala jsem se dál.

„Ariano, uklidni se!" napomenul mě Steve.

„Neří..." chtěla jsem ho okřiknout, ale Black Widow mi skočila do řeči: „Koukni na ni, Rogersi!"

„Co se vám zas nelí..." úplně jsem ztratila řeč.

Dlaně mi hořely fialovým plamenem, který se začal šířit po celém těle. Netrvalo to ani třicet sekund a plameny mě pohltily. Bylo zajímavé se na svět dívat přes fialový oheň. Najednou jakoby city oheň spálil. Nevnímala jsem strach, zlobu, zášť, nenávist, vinu, touhu. Všechno nabralo úplně nový rozměr. Připadala jsem si trochu jako robot. Robot? Hmm, zasmála jsem se své myšlence, prostě to jinak nešlo.

Otočila jsem se čelem k celám. Natáhla jsem ruce před sebe. Dlaně mi začali zeleně zářit. Odletovali od nich jiskry.

„Hněte sebou."ozvalo se mi ve sluchátku, „Dlouho už je neudržíme."

„Jak chcete," promnula jsem prsty. Fialový oheň smíšený se zeleným světlem vystřelili jako blesk přímo vpřed.

Během několika vteřin pohltili všechny cely, u kterých se otevřely dveře. Všechny skleněné kukaně se jako na povel přesunuly k okraji propasti. Avengers tak v klidu vyšli ven. Teprve teď jsem si je mohla všechny prohlédnout. Stev už nebyl o hlavu větší. Byl z něj ten kluk, kterého doktor Erskine poznal. Romanovová vypadala hodně vyčerpaně, rozcuchané zrzavé vlasy jí padali do modřinami posetého obličeje. Wanda se sotva držela na nohou, stejně jako Pietro. Oba sourozenci se navzájem podepírali, bylo to dojemné. Měli po sobě spoustu řezných ran. Některé jim dokonce ještě krváceli. Sam byl zmlácený. Podle toho, jak si dlaň tiskl k boku, bych řekla, že mě nějaké žebro i zlomené. Než jsem si skupinku stihla prohlédnout celou skupinku, prodral se dopředu Stark. Ani on nevypadal zrovna nejlépe. Kulhal a měl po sobě celou řadu modřin.

„Budeme tu jen tak stát, nebo odsaď vypadneme?" pozvedl jedno obočí Tony.

„Okamžitě odtamtud vypadněte!" poručil mi Torv.

„Proklouzlo mi několik agentů," oznámil mi Henderson.

„Hendersne, přesuňte se ke schodišti! Právě odcházíme," oznámila jsem jim.

„Kdo je tady s vámi?" zeptal se mě Thor.

„Dva agenti S.H.I.E.L.D.u," odpověděla jsem prostě, „Hawkeyei, můžeš střílet?" podívala jsem se na Bartona v potrhaném oblečení.

„Samozřejmě,"pozvedl bradu.

„Tak si seber ze země luk a tady máš šípy,"hodila jsem po něm toulec, který jsem měla na zádech, „Natasho, chytej!" hodila jsem po ní jedu z pistolí, „Pietro," oslovila jsem ho a hodila mu druhou.

Potom jsem se už beze slova otočila a vyšla na chodbu. Avengers šli za mnou a něco si šuškali. Na první křižovatce jsem se vydala na opačnou stranu, než jsem přišla. Museli jsme se vyhnout výtahu, a navíc si Avengers museli pro vybavení.

„Jak to, že můžeš používat svoje schopnosti, když ty naše získané séry nefungují? Dokonce ani ty Maxinoffový, které získali částečně i díky Lokiho žezlu," objevil se po mém boku Kapitán.

„Nepokládáte mi otázky na která neznám odpověď," pronesla jsem chladně.

„Co je s tebou?" cítila jsem na sobě Stevův pátravý pohled.