Rozpolcená

Kapitola 9. - předávání informací

Ahoj lidičky :D

Tak je tu další část, ale než se dostaneme k pokračování, tak mám pro vás několik oznámení. 

Takže nejdřív bych vás chtěla upozornit, že autorka Manalahope pořádá setkání pro Wattpad pisálky :D Tak kdyby jste měli zájem odkaz je níže a ještě jsem ho přidala i jako externí ;) kdyby náhodou :D

https://www.facebook.com/events/886404751430996/

Druhá věc. Chtěla bych vám poděkovat, protože díky vám se tenhle příběh vyšplhal na #12 in Akční. 

Zbožňuju vás!!!

Tak a ať už k téhle části, trošku jsem to přepískla s délkou, ale to mi určitě mile rádi odpustíte :D

Má víc jak 2650 slov, tak snad u toho vydržíte. 

Jo a ještě se vám předem omlouvám, protože tahle kapitola po slohové stránce nebude asi nic moc (aspoň z mého pohledu) :D

No a teď už nebudu zdržovat a HURÁ do čtení :D :D :D :D 

„To si vařil sám?"usmála jsem se, když jsme z moderně zařízené jídelny nastoupily do výtahu.

Zasmál se: „To ne. Já vařit neumím."

„Vážně? Hm, a já bych řekla, že si rozený šéf kuchař."smála jsem se a Bruce se ke mně přidal.

Ten chlápek je úžasný. Povídám si s ním už přes dvě hodiny a pořád naše debata nebere konce. Vůbec se mě nevyptává na mou minulost, jen mi odpovídá na otázky a občas mi řekne i něco navíc. Smějeme se a dobře bavíme. Jestli tenhle muž je opravdu Hulk, tak to rozhodně ten Hulk, kterého můžeme vidět ve filmech. Zprvu možná takový byl, ale čím déle si povídáme, tím otevřenější, uvolněnější a zábavnější je, takže s Avengers už to musí být přímo idyla.

Výtah cinknul. Dveře se otevřely. Oba jsem hned ztichli a zvážněli. Bok po boku jsme se vydali k sedačkám kolem kterých už se seskupili všichni co tu byly včera. Jenže teď jsem konečně nebyla v nevýhodě. Viděla jsem díky Brucovi bezchybně, takže jsem si každého, cestou na místo kde jsem stála i včera, mohla detailně prohlédnout. Opravdu vypadali přesně tak jak ve filmech až na to, že teď byly všichni v civilu.

Ze všech stran se ozývali pozdravy. Někdo mi tykal, někdo vykal, byl to takový guláš. Ještěže s Bannerem jsem si tak padli do oka a s tykáním souhlasil, takže aspoň u něho si můžu být jistá jak s ním mluvit. Ach jo, už teď mě z toho všeho bolí hlava. Už abych to měla za sebou.

„Natasho,"ujala jsem se slova, „mohli bychom prosím začít? Už to předávání informací chci mít za sebou!"

„Předávání informací?"divil se Tony.

„Ano, slyšel jste dobře. S doktorem Bannerem jsme se dohodli, že pro obě strany bude nejlepší, když si řekneme co víme. Tak co říkáte na to, že bych se na něco zeptala, vy byste mi odpověděli a pak by se to obrátilo, vy byste se zeptali a já odpovídala a takhle pořád dokola, dokud se všichni nedozvíme všechno co potřebujeme vědět?"

Všichni se ohlédli na Bruce, který stál stejně jako včera opodál. Zkoumali ho pohledem, asi nemohli uvěřit, že tenhle člověk, který se drží zpátky mě dokázal takhle rozmluvit. Neudržela jsem se a musela se usmát. On vlastně dokázal mnohem víc než že mě rozpovídal. Zbavil mě strachu. Už jsem se nikoho z nich nebála. Nebála jsem se ani mluvit. Chtěla jsem odpovědi na své otázky a on mi dodal sebejistotu, abych je mohla zjistit.