Rozpolcená

Kapitola 31. - Odpočinek

Z části jsem seděla, z části ležela na boku. Hlavu jsem měla položenou na bavlněné látce. Nebyla to nejpříjemnější poloha na spaní, ale zažila jsem už i horší.

„Opatrně, ať ji nevzbudíme,"špitl někdo.

Moje tělo se posunulo. Posunulo? Ne, další nošení v náruči ne.

„Pozdě,"vydechla jsem v ten samý okamžik, kdy se moje tělo přitisklo ke svalnaté hrudi.

„Klidně spi dál,"identifikovala jsem konečně Steveův hlas, „odnesu Tě do pokoje."

Spěšně jsem otevřela oči: „Ne, postav mě na zem!"

„Určitě?"objevil se vedle nás Clint.

„Jo. Už mi je líp,"podpořila jsem svoje tvrzení úsměvem.

„Jak si přeješ,"postavil mě opatrně Rogers na nohy, jako bych byla nějaká porcelánová panenka.

„J.A.R.V.I.S.i?"rozhlédla jsem se po garáži, trochu se mi zamotala hlava, ale to jsem napravila několika mrknutími.

„Dobrý večer, co pro Vás mohu udělat?"zeptal se vždy zdvořilý hlas.

„Pošli do mého pokoje oblek V39 pro mobil, skicák a penál. Všechno by to mělo být v té modré Nike tašce."

„Rozmím,"odpověděl mi.

„Co vymýšlíš?"podezřívavě pozvedl obočí Sam.

„Nic co by Ti mělo dělat starosti,"usmála jsem se, „jen potřebuju na chvíli utéct myšlenkám."

„A to jim nemůžeš utíkat u tebe v pokoji?"netvářil se z mé procházky zrovna nadšeně Hawkeye.

„Jak můžu v budově patřící Avengers zapomenout na Avengers?"zasměju se.

„Ari, to není nejlepší nápad. Po tom co se stalo, by sis měla odpočinout a znova načerpat síly,"podpořil Clinta Rogers.

„A to mě tu chcete udržet násilím?"pozvedla jsem tázavě obočí.

„To není špatný nápad,"prohlásil Sam.

„Jasně, že ne!"zpražil ho pohledem Barton, „Jenom o tebe máme strach. To je všechno."

„To je od vás milé, ale já se o sebe umím postarat. J.A.RV.I.S.i? Jak si na tom?"

„Za čtyřicet dva vteřin je oblek u vás,"oznámil mi.

„Děkuju a mohl by ses nainstalovat i do mého mobilu? Kdyby něco, abych se tě mohla zeptat?"přejížděla jsem očima po stropě.

„Než V39 dorazí. Bude to hotovo."

„Tak vidíte,"otočila jsem se zpátky ke klukům, „kdyby se něco dělo bude se mnou J.A.R.V.I.S., takže byste byli okamžitě informovaní."

„I tak se mi to nelíbí!"zamračil se na mě Hawkeye.

Pomalu jsem k němu přistoupila. Zvedla ruku k jeho tváři a přejela po vráskách mezi obočím: „Když se budeš mračit, tak ti ty vrásky zůstanou."

„Souhlasím s Bartonem! Měla bys tu zůstat!"udělal jeden krok ke mně Steve.

Chtěla jsem mu odpovědět něco chytrého, ale otevřely se dveře od výtahu a před námi se objevil Starkův oblek.

„Otevřít J.A.R.V.e!"

Jak jsem řekla, tak se taky stalo. Když se oblek otevřel. Viděla jsem na narovnaný blok, penál i mobil. Musela jsem se zasmát. Opatrně jsem se postavila do obleku. Ty boty na podpatku byly katastrofa, avšak nějak jsem tam ty nohy dala a začala rovnat šaty.