Rozpolcená

Kapitola 21. - Osobní výzkum s ochrankou

Je tu další kapitola.

Jak jste si přáli ;D

Takže pokud dostanu z toho zítřejšího testu špatnou známku, je to kvůli vám!

Ne, samozřejmně kecám.

Vy byste za to nemohly, to jenom ta moje stránka, která radši píše než se učí. Tak mi zítra prosím držte palce. Biologie přece jenom není můj obor :D :D :D

Na obrázku je Vision a jedna náhodně vybraná písnička z mého starého seznamu skladeb ;D

„Dobře, J.A.R.V.E."ustoupila jsem o krok dozadu a otočila se čelem k televizi, „Vytvoř mi tu tři 3D modely. První Avengers tower, druhý té laboratoře, kde jste mě našli, před útokem Avengers a druhý po něm."

„Nahrávám data."informoval mě J.A.R.V.I.S.

„Co plánujete dělat?"měřil si mě pohledem můj nový ochránce.

„Vzít věci do vlastních rukou!"usmála jsem se.

„Hotovo, spouštím projekci modelu."oznámil mi ten úžasný napůl lidský napůl robotický hlas.

Otočila jsem se zpátky, směr televize, kde se předem mnou ve vzduchu vznášely přesné 3D modely. Chvíli jsem si je jen prohlížela. Bylo těžké se orientovat ve všech místnostech všech staveb, ale musím to nějak vyřešit. Nemůžu zůstat bez odpovědí. Po tom co se stalo už ne. Jestli je pravda co říkali sourozenci Maximoffovi o Tonym, tak musím být připravená na všechno.

„Vyznač červenou tečkou umístění všech bezpečnostních kamer ve všech modelech."poručila jsem mu.

Takže tady jsou kamery v laboratořích, chodbách, hangáru, skladech a tréninkových místnostech. Oddechla jsem si, že žádná není v pokojích, šatnách, nebo dokonce koupelnách. To bych asi nerozdýchala. Jen ta představa, že by mě někdo špicloval při převlékání, mě štvala, natož kdyby mě pozoroval, když se sprchuju. Rychle jsem tu myšlenku odsunula stranou a zase se začala soustředit.

V komplexu Hydry byla kamera v každé cele, laboratorních prostorech, skladech, chodbách, kancelářích, prostě úplně všude. Bezva, to mi ulehčí práci. Takže teď se tu musím nějak zorientovat. Byla tu spousta bočních chodeb, které tvořili spletitou síť.

„J.A.R.V.E., označ místnost, kde mě Avengers našli fialovou."jak jsem řekla, tak se taky stalo, „Teď tuhle místnost černě."ukázala jsem na svoji bývalou kopku, „a zbytek místností v téhle a téhle chodbě šedě."

Takhle jsem si ještě pěknou chvilku hrála s vymýšlením barviček, pro jednotlivé místnosti, ve kterých jsem věděla co je.

„Teď to přesně s těmihle barvami vyznač i v tom modelu po útoku, a pak si ještě barevně vyzdobíme modýlek tohohle mrakodrapu."dodala jsem k instrukcím pro J.A.R.V.I.S.e ještě svoje myšlenkové pochody.

V jednom kuse jsem na sobě cítila Visionův pohled. Bylo to dost nepříjemné. Pod takovýmhle drobnohledem jsem snad nebyla ani v Hydře. No, i když co já vím, jak často nás s Luckou sledovali. Jen při tom pomyšlení jsem se otřásla znechucením.

„Nechcete se posadit a užívat si výhled na město? Nebo si zajít pro nějakou knihu, nebo něco? Dost mě tím Vaším sledování každého mého pohybu štvete."řekla jsem mu narovinu, ale pořád ještě jsem byla klidná.

„Omlouvám se, ale to, že se na Vás dívám, mi pomáhá se soustředit, abych udržel svou mysl od té Vaší. Nechci riskovat, že zase omdlíte."vysvětlil mi svůj postoj.