Rozpolcená

Kapitola 37. - Zhroucení 2/2

„Nejsem nic,"špitla jsem s hlavou skrytou v dlaních.

„Slečno Bayerová?"zašeptal mužský hlas.

Strašně jsem se lekla. Ten hlas jsem znala, ale byla jsem moc mimo na to, abych určila, komu patří. Takže jsem se musela podívat. Byl to Thor. Stál jen několik kroků ode mne. Vůbec jsem ho neslyšela přijít. Není ale divu, hloubka mého zamyšlení byla větší než hloubka Mariánského příkopu. Docela by mě zajímalo, jak dlouho už mě pozoruje.

„Ano, Thore?"pokusila jsem se o normální tón hlasu. Nezněla jsem však jako obvykle. Zněla jsem jako zlomená dívka plná bolesti. Zněla jsem přesně tak, jak jsem se cítila.

„Co je Vám? Jste v pořádku?"

„Já nejsem to, co by se tu teď mělo řešit,"popotáhla jsem.

„Jak to... ach tak,"chápavě přikývl, „není to vaše vina."

„Právě že je,"vysmrkala jsem se a utřela si slzy, „kdyby nebylo mě. Nikdo by tam nebyl a tím pádem by tam ani nezůstali."

„Slečno Bayerová, Ariano, já nejsem ten nejlepší, ale právě teď se se mnou budete muset spokojit. Dobře mě poslouchejte. Tuším, jak se cítíte. I já se tak kdysi cítil, když jsem si uvědomil důsledky mých rozhodnutí, ale musíte se s nimi naučit žít. Protože teprve potom, co se s tím smíříte, můžete někomu skutečně pomáhat a činit moudrá a správná rozhodnutí."

Postavila jsem se a podívala se Thorovi do očí: „Já nikdy nikomu nepomůžu. Já lidi vedu jenom vstříc neštěstí."

Obešla jsem ho a zamířila do pokoje. Myslela jsem, že tu narazím na Bruce, ale on byl pryč. Rozhlížela jsem se po pokoji, ale opravdu tu nebyl.

„Jestli hledáte doktora Bannera, tak se šel připravit,"odpověděl mi na nevyslovenou otázku.

„Na co se šel připravit?"

„Na nájezd do vězení Hydry,"

„Cože?"prudce jsem se otočila, „Zbláznili jste se?"

„Někdo musí ostatním pomoct."

„To ano, ale..."

„Můžete nám pomoct,"podíval se mi do očí Thor.

„Ne to nemůžu,"přešla jsem k prosklené stěně, „jen bych překážela. Síly získané pomocí sér tam nepůsobí,"

„Když si myslíte tohle, tak to vás asi nepřesvědčím."

Neodpověděla jsem, jenom jsem zavrtěla záporně hlavou. Thor si povzdechl, a když jsem slyšela, jak za ním zaklaply dveře. Svezla jsem se podél stěny. Upřela jsem veškerou svou pozornost n ruch města pode mnou. Nemůžu udělat nic, čím bych pomohla. Jen bych jim tu akci zkazila.

Tak a je tu slíbená  kapitola.

Jak se vám líbí?

Co myslíte?

Jak dopadne to tažení na Hydru?

Už se těší na vaše komentáře.