Kapitola 38. - Vzpamatuj se nebo podlehni! 1/3

2.5K 246 31
                                    

Za těch několik hodin, co Banner s Thorem opustili v doprovodu agentů S.H.I.E.L.D.u budovu, jsem toho moc neudělala. Jediná moje akce spočívala v přesunutí do rohu, kde se mi sedělo lépe než ve středu místnosti. V místě, kde jsem se hlavou opírala o chladné sklo, jsem už málem měla omrzliny. Slunce už dávno zmizelo za vrcholky budov. Na oblohu se vyhoupl měsíc, který brzo skryly dešťové mraky. Ruch města však ani při silném dešti neztratil tempo. Bezmyšlenkovitě jsem civěla na ulici. Slzy mi smáčely tváře. Proč nemůžu být jako oni? Proč nemůžu mít starosti obyčejných lidí?

„Neoprávněné vniknutí! Neoprávněné vniknutí!"opakoval stále dokola robotický hlas.

„J.A.R.V.I.S.i, co se děje?"pronesla jsem lhostejně.

„Skupinka osmi osob se vloupala do budovy,"odpověděl mi.

„Tak s nimi něco udělej a hlavně vypni ten kravál!"poručila jsem mu.

Alarm zmlkl. Vystřídalo ho hrobové ticho. Bylo to přesně to tíživé ticho, které je předzvěstí nepříjemných událostí. Snažila jsem se tenhle špatný pocit ignorovat. Vyhnat ho z hlavy, bohužel mi to moc nešlo.

„Bezpečnost narušena! Hrozba překonání firewallu! Riziko narušení ochrany!"rozezněl se opět hlas alarmu.

„J.A.R.V.I.S.i, co se to zase děje?"zakryla jsem si uši.

„Můj firewall byl překonán. Vaše poloha je prozrazena,"oznámil mi J.A.R.V.I.S.

„Prosím, zbav se jich,"zaškemrala jsem a schovala ruce do dlaní.

Očekávaná reakce se nedostavila. J.A.R.V.I.S. mlčel. Neřekl ani slovo. Bylo to zvláštní, ale nechala jsem to být. Opět nastalo ticho. Tentokrát jsem ho přivítala a naslouchala ruchu města pode mnou. Tedy alespoň do té doby, než se chodbou začaly rozléhat kroky. Byly blíž a blíž, ale mě to bylo fuk. Nepřemýšlela jsem nad tím, co se může stát. Nepřemýšlela jsem nad ničím. Najednou se rozlétly dveře. Do pokoje napochodovala skupina černě oděných lidí. Pozorovala jsem jejich odraz ve skle. Rozeznala jsem tam tři známé tváře. Sue, Paul a John.

„Je na čase vrátit se tam, kam patříš,"oznámila mi Tilley.

„Vypadněte, já nikam nejdu,"mluvila jsem klidně s hlavou opřenou o sklo.

Sue se zasmála: „Seberte ji!"


Omlouvám se, za to, že je to tak krátké, ale nějak nestíhám psát. Chtěla jsem vám zveřejnit aspoň tenhle kousíček, abyste nebyli tak napnutí :D :D :D

RozpolcenáWhere stories live. Discover now