Rozpolcená

Kapitola 19. - Běsnící Tony

Tak tahle kapitola ze mě lezla jako z chlupaté deky.

Vůbec jsem nevěděla jak má Tony zareagovat na J.A.R.V.I.S.ovu úpravu, kterou Ari provedla a její vypůjčení obleků, tak snad jsem zpatlala něco přijatelného :D

Zase písnička od Mandoponyho k FNAFu. Snad se vám bude líbit tak jako mě a obrázek Tonyho ;)

„Děkuju za pomoc."vymanila jsem se pomalu z Rogersova obětí.

Nevím proč, ale celou dobu až jsem mě pořád držel kolem ramen. Jak jsem k němu byla přitisknutá, bylo mi teplíčko, avšak celou dobu jsem byla napnutá a nedokázala jsem se uvolnit. Pro něj tahle situace byla asi taky taková zvláštní, protože i on nebyl tak úplně uvolněný.

„Nemáš zač."usmál se, „Vždyť ty si vlastně pomohla mě."

„Ne tak docela. Nebýt mě tak si tam vůbec nebyl a ten kluk by Tě nezmrazil nebo co to udělal.

„To je možná pravda, ale tys..."

„Mohla bych tě o něco poprosit?"skočila jsem mu do řeči.

„Samozřejmě."

„Mohl bys mi ty tašky hodit do pokoje? Chtěla bych jít ještě na chvíli na balkón."

„Odnesu Ti je tam."zase se na mě usmál tím jeho kouzelným úsměvem a vrátil se do výtahu.

Hlasitě jsem si oddechla. Tahle situace se Stevem mi připomněla, jak mě Clint učil střílet. Kdybych nevěděla, že má ženu a děti, tak bych vážně nevěděla co si o tom myslet. Jenže Rogers žádnou manželku, dokonce ani přítelkyni nemá, takže jsem z jeho gesta v totálním šoku. Jelikož už tu ale Kapitán není tak jsem se konečně uvolnila. Rázně jsem si to štrádovala k baru, kde se nacházela jedna ze Starkových rozmanitých sbírek alkoholu. Popadla jsem několik lahví. Se čtením etiket jsem se vůbec neobtěžovala a vyrovnala si je na pult vedle skleničky, kterou jsem si připravila.

„Neměla byste pít, slečno."upozornil mě J.A.R.V.I.S.

Strašně jsem se ho lekla, až jsem nadskočila: „J.A.R.V.E.!!!"vykřikla jsem vyčítavě, „Ty mě vážně jednou přivedeš do hrobu!"

„Omlouvám, ale pití ve Vašem věku není v České republice, které jste občankou, povoleno!"poučil mě.

„Děkuju za připomenutí, ale to je mi putna!"

Postupně jsem ze všech připravených lahví nalila trochu do skleničky a pečlivě obsah promíchala.

„Tahle kombinace alkoholu není..."

„J.A.R.V.I.S.i!"okřikla jsem ho, „Tyhle protivné poučky mám za to, že jsem na tebe použila svou... tu... za to, že jsem Ti udělala pár úprav?"

„Ne, slečno. V momentu, kdy se poslední Vámi vypůjčený oblek vrátil na své místo, se obnovilo nastavení pana Starka."obeznámil mě se situací během mé cesty na balkón.

„Skvěle."ušklíbla jsem se.

Tohohle úchvatného výhledu se snad nikdy nenabažím. Světla lamp, ruch města pode mnou a tmavá noční obloha poseta tisíci hvězdami nad hlavou. Člověk má v téhle výšce pocit, že se stačí jenom natáhnout a můžete se dotknout hvězd. Usmála jsem se a upila ze své skleničky. Byla to síla. Úplně mi to vyrazilo dech. Nevím, co přesně jsem tam namíchala, ale byla to vražedná kombinace. Určitě bych ji nedoporučovala někomu s malou výdrží. J.A.R.V.I.S. mlčel. Po mé reakci na drink bych čekala nějakou poznámku typu „Já to říkal.", ale bylo ticho. Tak jsem se pěkně zachumlala do Rogersovi bundy, která voněla Armanim a typickou Rogersovou vůní. Vím, že to zní divně, ale zkuste si k něčemu jinému přirovnat třeba vůni růže. To prostě nejde, růže voní jako růže a stejně tak Rogers voní jako Rogers.