Kapitola 16. - Probuzení, výcvik, spánek 2/2

4.1K 296 20
                                    

Ahoj lidičky :D

Chtěla bych se vám omluvit za velké mezery mezi kapitolami a pozdní odpovídání na vaše komentáře, které mě vždycky potěší, ale mám menší problém s počítačem, nějak mě zlobí a i Wattpad mi teď zrovna nefunguje tak jak by měl.

V přílože máte písničku Víno je grunt, která tady díky mému tatínkovi hraje pořád :D

Tak prázdniny se chílí ke konci a já doufám, že vám sem stihnu ještě asopň dvě tři kapitolky přidat, ale čeká mě hlídání sestřenek a sobotní historická akce takže nevím jak to zvládnu :)

Tak užijte si tenhle díl a za všechny odezvy budu ráda ;D


Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Trošku jsem se zklidnila, ale naštvaná jsem byla pořád. Stiskla jsem, dnes už po několikáté, červený knoflík a čekala, než ke mně přijede terč.

„Dneska si nějaká napružená!?"vrátil se Hawkeyes lukem a šípy.

„To bude možná budíčkem v pět,"vyškubla jsem z terče první šíp, „nebo tím, že se mnou Nat praštila tak tisíckrát o žíněnku,"vytrhla jsem druhý, „ nebo tím, že si mě málem vylekal k smrti."vytrhla jsem z terče poslední dva šípy.

„Fine, takže tvoje nálada je dneska na bodu mrazu."konstatoval Clint.

„Copak mám důvod skákat radostí?"osočila jsem se na něj, „Zakázali jste mi psát další emaily rodičům, zakázali jste mi vyjít z téhle budovy, nemůžu nikomu zavolat, nemám doklady, takže nemůžu domů, ani kdybych chtěla, a vrchol všeho jsem v baráku s partou podivínů, pod věčným dozorem programu, který stvořil jeden šílenec. Tak mi řekni, co z toho by mi mělo zvednout náladu."

Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem byla plná vzteku. Toužila jsem odejít a už se nevrátit. Pocítila jsem strašný nával úzkosti a ztráty. Je to zvláštní, každé dítě vidí ve svých rodičích jen to nejhorší, obzvlášť v pubertě, ale dala bych nevím, co kdyby tady teď byly se mnou a chrlili na mě své výčitky a poznámky k mému chování a dokonce i kdyby na mě křičeli, bylo by to lepší. Strašně mi chybí a nemůžu se toho protivného pocitu zbavit, ani když chci.

„Víš co?"pověsila jsem luk k toulci a stoupla si těsně před Bartona, „Dokud mi opět nepovolíte kontakt s rodiči a návrat domů, tak se vší touhle šaškárnou,"rozhodila jsem rukama až musel Clint ustoupit, „odmítám mít cokoliv společnýho a taky s váma všema odmítám spolupracovat!"zamračila jsem se a otočila k odchodu.

„Ano, počkej!"chytl mě za loket Hawkeye a otočil mě čelem k sobě. Bylo zvláštní, jak mě oslovil. Ve jméně Ariana sice Ana je, ale ještě nikdo mi tak neřekl.

„Co chceš?"prskala jsem dál.

„Co se Ti stalo? Jak si tady střílela, vypadala si spokojeně."

„Ty si mě pozoroval?"

„Noo... já..."nemohl se vymáčknout.

„Tak co?"zařvala jsem.

„Jo, pozoroval jsem Tě. Měl jsem totiž minule pocit, že si ze mě nervózní a tak jsem si to chtěl ověřit."pronesl naprosto klidně.

Ten jeho klid mě pořádně dráždí: „Neříkala jsem to? Pořád pod dozorem! Kéž bych byla zase u Hydry. Tam jsem aspoň věděla na čem sem. Věděla jsem, že mě berou jenom jako kus masa, který mohou využít ke svým zvrhlým účelům, kdežto tady jsem ve vězení a nevím proč!"vyškubla jsem se mu.

RozpolcenáWhere stories live. Discover now