Rozpolcená

Kapitola 20. - Ranní incident

Tak a jsem tu s dalším dílem.

Tuhle část bych chtěla věnovat @BlondPrincess33 :) I ona mi ve své FF o Avengerech jedu věnovala, tak bych jí tímhle chtěla poděkovat ;D

Nevím, jestli po téhle části budete mít Ari ještě aspoň trochu rádi, ale snad vás neodradí od dalšího čtení ;D :D

Část jsem po sobě četla jenom jednou a to v rychlosti, takže jsem určitě přehlédla spoustu chyb, ale doufám, že mi to odpustíte :D

Pěkná písnička a kouzelný klip. Jak se líbí vám?

A jako obrázek máte tentokrát obličej Ari, jen ten odstín vlasů nesedí, ale ten už jste jednou viděli, takže si to určitě pospojujete v těch vašich hlavinkách ;D

Pomalu jsem se začala probouzet v měkoučké posteli. Tělesně jsem byla skvěle odpočatá, ale příšerně mě bolela hlava. Pomalu jsem se posadila a prohrábla si vlasy. Prosklenou zdí do místnosti prostupovali sluneční paprsky, které jí osvětlovaly a příjemně hřály.

„Nečekal jsem, že budu mít tu čest, že se probudíš při mé hlídce."usmíval se na mě Pietro, který seděl na židli s nohama na stole.

„Tak zaprvé dej ty nohy dolů! A za druhé, co tady děláš?!"obořila jsem se na něj.

„Ty si po ránu nějak milá."nenechal se mnou vyvést ze své dobré nálady.

„Na něco jsem se tě ptala!"vyskočila jsem z postele a shodila mu nohy ze stolu, díky čemuž ztratil rovnováhu a spadl rovnou na zadek.

Nevím, jak to tenhle kluk dokáže, ale v tom mě vytočit je ještě lepší než Tony a to už je co říct. Tony! Co s ním asi Avengers udělali? Ne! Teď mám jiné věci na práci, než přemýšlet nad Starkem.

„Hlídám Tě. Co jinýho bych tu asi dělal."zvedl se a laškovně pozvedl obočí.

Protočila jsem nad ním oči.

„Ale neboj se, ze hodinu a něco mě přijde vystřídat Vision. No, ale jestli hodláš zůstat v tomhle, tak za něj tu službu klidně vezmu."hltal mě smějícíma se očima.

„CO?!"podívala jsem se na sebe a rychle pochopila.

Stála jsem před ním jen v zelené saténové košilce zdobené krajkami s až nezákonně velkým výstřihem. Panebože, co to mám zase na sobě?

„Jak jsem se do toho dostala?"nakvašeně jsem se k němu otočila zády a rychle se nasoukala do župánku, který ladil k té košilce, ale alespoň dokázal zakrýt ten výstřih.

„Já Tě do toho neoblík. Jestli myslíš tohle?"cítila jsem, jak se při tomhle rozhovoru přímo královsky baví, což mě vytáčelo ještě víc.

Zhluboka jsem se nadechla. Posbírala veškeré zbytky mého sebeovládání a vtrhla ho šatny. Zabouchla jsem za sebou dveře, avšak hned po několika krocích jsem se přerazila.

„Do prdel! Kterej pitomec to sem dal!?"nadávala jsem na osobu, která doprostřed místnosti položila celý můj včerejší nákup.

„Jsi v pohodě?"ozval se Pietro.

„Nestarej se!"

Překulila jsem se na záda. Civěla jsem do stropu a zhluboka oddechovala. Jestli od teď budu mít někoho za zadkem dvacet čtyři hodin denně, tak se brzy něco stane! Sesbírala jsem se ze země a uklidila spodní prádlo, které jsem si včera koupila. Byla jsem úplně mimo, nedokázala jsem přemýšlet, jediné na co jsem se mohla soustředit, byl vztek. Potřebuju si zchladit hlavu. Jo, to je dobrý nápad, hodim sprchu. Popadla jsem nějaké spodní prádlo, světle modré džíny, bílé tílko a se zvednutou hlavou přešla svižným krokem do koupelny.