Rozpolcená

Kapitola 16. - Probuzení, výcvik, spánek 1/2

Dneska to nebudu nijak zdržovat.

Chci vám jenom poděkovat za úžasné komentáře, které píše.

Zbožňuju je :D

Minulý díl měl přes 3000 slov a myslím, že tenhle se mi povedl ještě delší :D ups :D

Takže ho máte na dvě půlky ;)

            Protestně jsem zamručela na bouchnutí dveří. Někdo vešel do pokoje. Byla jsem pořád v polospánku. Nechtěla jsem vstávat, tak jsem se otočila na druhý bok a ignorovala kroky, které se ke mně blížily. Najednou nastalo podezřelé ticho, za které jsem při své ospalosti byla vděčná. Ještě víc jsem se zachumlala do peřin, jenže mému spánku nebylo přáno. Příjemné ticho prořízl ostrý zvuk píšťalky. Leknutím jsem nadskočila. Shodila ze sebe peřinu a skončila v sedu na posteli.

„Si normální?"vypískla jsem naštvaně a poplašeně.

„Budíček."usmála se na mě Natasha.

„Bezvadnej budíček. Nezešílela si náhodou? Málem jsem z toho měla smrt! A kolik je vůbec hodin?"

„Nepřeháněj! Je pět a ty máš dvacet minut aby ses nasnídala, oblékla a sjela do 33. patra."usmála se Nat.

„Pět ráno?"vykulila jsem oči, „Ty si vážně šílenec. Nech mě spát! Já chci spát!"

Lehla jsem si zády k Romanovové a znova se přikryla.

„No tak, vstávej, nebo budu muset přejít k drastičtějšímu budíčku."varovala mě.

Otočila jsem se na ni a povzdechla si: „Dvacet minut, 33.patro."

„Správně."usmála se a odešla.

Já myslela, že mě chtějí vycvičit v sebeobraně a místo toho se mě snaží vylekat k smrti bezvadný. Neochotně jsem opustila vyhřátou postýlku. Popadla jsem z tácu, který ležel na kraji postele, croasant. Zakousla se do něj během cesty do šatny. Byl moc dobrý, máslový. Během mého pobytu tady jsem svoji, ne zrovna přeplněnou, šatnu prozkoumat. Tím pádem jsem přesně věděla kde co je. Ze šuplíku jsem popadla bílou sportovní podprsenku, z jiného zas bílé nohavičkové kalhotky, z ramínka jsem sundala bílé tílko a volné světle modré tričko s krátkým rukávem a bílým nápisem THINK!, z poličky jsem podala rozšiřující se bílé tepláky a z jiné zase modré Nike tenisky. Tohle všechno jsem popadla a přesunula se s tím do koupelny. Po cestě jsem se ještě zastavila u tácu, vypila hrnek čaje a snědla bílý jogurt s lupínky.V koupelně jsem podnikla ranní hygienu, převlékla se z pyžama do připraveného oblečení a zanadávala na Natashu.

„J.A.R.V.I.S.i, kolik je hodin?"zeptala jsem se při zívnutí.

„5:15, slečno."odpověděl bez váhání.

„Bezva."ještě jednou jsem si zívla a vydala se do 33. patra za Black Widow.

„Si tu přesně na čas."konstatovala Nat, která už čekala u dveří.

„Tak co mě čeká dneska?"nezahálela jsem.

„První lekce juda."mrkla a ustoupila stranou. Odkryla mi tak výhled na menší místnost podobnou polstrovaným celám bláznů. Na stěnách i stropě bylo polstrování a na zemi se porůznu válelo několik různě velkých žíněnek.

„Páni, my jsme se dostali do blázince?"neodpustila jsem si poznámku.

Natasha se zasmála: „Ne, ale věř mi, že až budeme bojovat na vyšším levlu, tak se to polstrování bude hodit."