Rozpolcená

Kapitola 26. - Večírek 2/2

Ahoky lidičky ;)

Po neuvěřitelně náročném týdnu tu je další část. Tak snad se vám bude líbit :D

A konečně se dozvíte, kdo se do čeho trefil ;D

„Musíš se uklidnit."upozornil mě Kapitán Amerika.

„A to jako proč?"upiju znova ze sklenice.

„Protože děláš přesně to, co chce!"ozval se mi v hlavě Wandin hlas.

„Nevíme co plánuje a s horkou hlavou se problémy řeší těžko."pokračoval ve svém kázání Steve.

„Jenže mě vytáčí už jenom jeho přítomnost. Už jenom to, že vím, že je tady mě štve!"odpověděla jsem jí také telepaticky.

„Ovládni se! Dokaž mu, že se v tobě mýlí!"došla ke mně další myšlenková zpráva.

„No tak dobře."protočila jsem panenky a obrátila do sebe zbytek vína. Byla to odpověď jak pro Rogerse, tak pro Maximovovou. Vrátila jsem prázdnou skleničku na tác číšníkovi.

„Slečno Bayerová, rád bych Vám někoho představil."ozval se za mnou známý hlas.

Rychle jsem nahodila úsměv a otočila se na hovořící osobu: „A koho, Thore?"

„Slečnu Jane Foster."usmál se na ženu stojící po jeho boku.

Byla to středně vysoká bruneta s vlasy sčesanými do hladkého drdolu. Červeno růžové stíny a rudá rtěnka přitahovali velkou pozornost k její tvář. Na můj vkus to bylo moc výrazné, ale nevypadalo to zas tak špatně. Náušnice neměla, ale krk jí zdobil diamantový náhrdelník. Šaty měla růžovoučké s červenou růží, kterou měla mezi ňadry, a stonek pokračoval ke straně. Pod květem se sbíhala látka. Trošku mi to připomínalo, jakoby si kolem sebe obmotala osušku a ta růže byla brož, ale látka osušce moc neodpovídala. Byly to šaty bez ramínek, ale nějak jsem nemohla přijít na to, jak na ní drží. Jak tak stála, zpod šatů jí vykukovali červené boty sladěné s růží na šatech a rtěnkou. Celkově to nevypadalo špatně, ale já bych se takhle rozhodně dobrovolně neoblékla.

„Ariana Bayerová. Moc mě těší."podala jsem ženě ruku.

„Jane Foster."opětovala můj stále přetrvávající úsměv.

„Já vím. Thor mi o Vás vyprávěl."

„Vážně?"věnovala nevěřícný pohled bohovi vedle sebe.

„Ano a vážně hezky."rozšířila jsem svůj úsměv.

„Tak to jsem v nevýhodě, protože mě o Vás skoro nic neřekl."stočila pohled zpátky na mě.

„O mě toho moc není co říct. Snad jenom, abyste mi tykala. Nesnáším, když mi někdo vyká."usmívala jsem se pořád.

„Tak dobře."oplatila mi úsměv, „Jane."podala mi ruku.

„Ari."potřásli jsme si rukou a začali se smát.

Vlastně ani nevím, čemu jsme se smáli. Prostě v jeden a ten samý okamžik jsme obě propadli záchvatu smíchu. Mužský doprovod na nás zíral a netušil co se děje.

„Koukám, že je tady veselo."přišel k nám Tony s Pepper a Rhodesem

„To tedy ano."ovládla svůj smích jako první Jane.

„A co je tak vtipného?"zeptal se Sam.

„To je jen mezi ženami."zasmála jsem se.

„A nešla by udělat výjimka?"pokusil se o psí oči Tony.

Což nemělo jinou odezvu než hromadný záchvat smíchu. Bylo příjemné, když jsme se všichni smáli, dokonce i Rogers s Thorem se připojili a to už je co říct. Smích už pomalu dozníval, ale po pohledu do Starkova „uraženého" obličeje se vzedmula druhá vlna. Lidé po nás koukali s pozvednutým obočím a nevyslovenou otázkou, čemu se smějeme. Bylo to příjemné rozptýlení, ale bohužel realita nás dostihla.

„Dobrý večer, koukám, že se dobře bavíte."promluvil na nás mužský hlas.

Při jeho znění jsem se otřásla a ztuhla. Tenhle pisklavý zvuk se nedal s ničím splést. Celá skupinka, kromě mě se na toho muže otočila. Já věděla, co tam uvidím. Malého podsaditého Němce s brýlemi. Nedokázala jsem se pohnout. Zaplavily mě vzpomínky. Mělce jsem dýchala a oči se mi toužili zaplnit slzami. Mělo mě napadnout, že tady bude. K Lukasovi jsem cítila čistou nenávist a odpor nenávist, ale k tomuhle muži to byl odpor, nechuť, zlost, opovržení, byla to taková změť citů, které mě naráz zaplavili, že jsem nedokázala nic. Avengers se svými přítelkyněmi už odpověděli na pozdrav.

„Já jsem doktor Hanz Angerer."představil se.

„Těší nás."promluvil těsně za mnou stojící Kapitán.

„Slečna Bayerová nám o vás vyprávěla."přidal se do hovoru Thor.

„To věřím."cítila jsem jeho rostoucí pýchu.

„Ari, vzpamatuj se!"ozval se mi v hlavě Wandy hlas.

„Vy mě ani nepozdravíte?"řekl Angerer.

Věděla jsem, že je ta otázka mířená na mě, ale nechtěla jsem dopovídat. Nechtěla jsem se na něj ani podívat. Nepohnula jsem se a jen dál zírala před sebe.

„Ari?"stál z ničeho nic přede mnou Steve.

Když jsem nijak nereagovala, vzal mou ruku a zkusil to znovu: „Ari?"

Zamrkala jsem. Podívala jsem se do jeho očí. Byly ustarané. Pevně jsem stiskal víčka k sobě a zhluboka se nadechla.

„Dobrý večer, doktore."otočila jsem se a pronesla sladce.

Angerera to úplně vykolejilo. S vykulenýma očima a pusou dokořán na mě zíral. Já se usmívala a užívala si jeho rozpoložení, dokud jsem neucítila něco zvláštního. Údiv, zlost, hrdost, vztek, pýchu, nedokážu ani všem těm emocím přiřadit název. Jednoduše řečeno, byla to celá řada negativních emocí, které se mi zabodly přímo do srdce. Zalapala jsem po dechu a položila si ruku na srdce. Doktor Hanz si mě zkoumavě prohlížel.

„Ariano?"vyhrkla sborově skupinky mých známých.

„Nic se neděje."znovu nahodím úsměv a narovnám se.

„Vážně jste v pořádku."přemýšlivě mhouřil oči Angerer.

„Ano, je mi dobře. Děkuji za Vaši péči."pronesla jsem s hranou uctivostí.

„To je dobře. Slečna Tilley si s Vámi prý chce promluvit."usmál se.

„A o čem?"řekla jsem tvrději, než jsem chtěla.

„To nevím, ale určitě to bude důležité."přešlápl si.

Srdce mi vynechalo jeden úder, když jsem spatřila čtveřici za doktorovými zády. Vysoký muž v šedém obleku s nakrátko ostříhanými vlasy a žena v dlouhých vínových šatech s vínovým bolérkem a vlnitými vlasy staženými skřipečky do drdolu se tam bavili se Sue a jedním z těch vylepšených z uličky. To není možné! To nemůžou být oni! Kde by se tu vzali? Jak by se sem dostali? NE! NE! NE! To se mi jenom zdá. Je to jenom příšerná noční můra, ze která se určitě brzy probudím. Áá, pomoc! Proč jsou tu? Co tímhle Hydra sleduje? Proč? Sevřel se mi žaludek při představě, co všechno by se mohlo stát. Chtělo se mi začít brečet a to hned z několika důvodů, ale nakonec jsem se zmohla jen na přiškrcený šepot: „Mami! Tati!"

Tak co vy na to?

Kdo čekal, že se tam objeví Arianiny rodiče?

A jsou to skutečně oni?

Co říkáte a Ariinu reakci na Angerera?

Co myslíte, že se stane?

Jak Ariana zareaguje?

Co tímhle tahem chtěl Hermann dokázat?

Už se těším na vaše komentáře :D :D :D